Informace o soukromí

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

David Kotyza

Tenisový trenér

Stále víc si uvědomuju, kolik toho ještě nevím

Polovinu roku je se svojí svěřenkyní Petrou Kvitovou na cestách. Druhou půlku roku denně dojíždí z Brna do Prostějova, kde trénuje. Zatímco cestování po turnajích považuje za rutinu a tak trochu nutné zlo, cesty do Prostějova mu nevadí. Miluje totiž rockovou hudbu a právě při řízení auta si ji vychutnává.

Když řeknu, že tenis je váš život, asi nebudu příliš přehánět. Jak jste se k němu dostal?

Když jsem byl malý, bydleli jsme v Plzni přímo proti tenisovému kurtu, a tak byl tenis logicky jedním z těch sportů, se kterými jsem v dětství koketoval. Dnes se dětem, potažmo rodičům, vštěpuje, že – aby dosáhly úspěchu – je nezbytné se sportem začít již ve čtyřech pěti letech. Mně bylo osm, když jsem si začal pinkat, a byl to jediný sport, u kterého jsem opravdu vydržel. V soubojích družstev žactva a poté mládeže jsme tenkrát sbírali medaile na republikových mistrovstvích, hrál jsem i při vysoké škole, ale brzy jsem musel řešit, zda studium, nebo vrcholový sport. Rozhodl jsem se pro studium a absolvoval na Pedagogické fakultě v Plzni obor tělesná výchova a zeměpis. Tenis jsem ale nikdy neopustil. Po promoci jsem měl nastoupit na sportovním gymnáziu v Plzni, ale dostal jsem nabídku od jednoho tenisty, zda bych se mu nezačal věnovat jako trenér. A protože rád vše dělám naplno, doplnil jsem si na Trenérské škole při Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze trenérské vzdělání a této činnosti se věnuju už 23 let.

A baví vás to ještě? Neměl jste nikdy pocit, že byste raději dělal něco jiného?

Rozhodně baví, i když jako každé zaměstnání i toto má své méně zábavné stránky – v mém případě je to cestování po turnajích. Když jsme dlouho pryč, chybí mi rodina. Do značné míry se mé pocity také prolínají s úspěchy či neúspěchy svěřenců. Když se zrovna nedaří, nějaké ty černé myšlenky se občas objeví, nicméně chvíle, kdy se podaří něco velkého, je mnohonásobně vykompenzují. Na kurtě mě to prostě stále baví a neměnil bych.

original

Od roku 2008 trénujete Petru Kvitovou, v současnosti jednu z nejúspěšnějších tenistek. Cítil jste v ní od začátku ten obrovský potenciál?

Než jsme s Petrou začali trénovat, dal jsem jí k vyplnění takový menší dotazník. Chtěl jsem vědět, jak vidí sebe sama a svoji budoucnost, co ji pohání k úspěchu, jaké si uvědomuje přednosti a naopak slabiny. Její odpovědi pro mě byly prvním signálem, že v ní může dřímat opravdu velká hráčka. Takže úspěch není jen o talentu a fyzické dřině, ale také psychickém nastavení? Přesně tak. Psychická odolnost je na vrcholu prakticky tím úplně nejzásadnějším. Konkrétně Petra měla vždycky rezervy spíše ve fyzičce, mentálně byla na svůj věk již v začátcích velmi vyspělá a vyrovnaná. Posledních deset let trénujete výhradně hráčky. Před Petrou to byla Lucie Šafářová či Iveta Benešová. Jak se vám daří vcítit se do ženské mysli? Určité ženské rysy mají všechny společné, ale jinak je samozřejmě každá jiná. Je důležité se navzájem dobře poznat a umět se do svěřence vcítit. Hráč by se totiž neměl přizpůsobovat trenérovi, je to přesně naopak. Trénování není jen bouchání do míčku, je to vzájemná interakce, schopnost trenéra poskytnout konstruktivní kritiku a hráče ji přijmout. U žen, které jsou obecně citlivější a trochu vztahovačnější, je to možná o něco složitější než u mužů, ale o to je to zajímavější a hraje to větší roli. Mužská konkurence je z fyzického hlediska velmi tvrdá a vyrovnaná, zatímco u žen může správné nastavení psychiky vykompenzovat i fyzické rezervy.

Cestujete, denně trénujete. Zbývá vůbec nějaký čas na vlastní koníčky?

Času opravdu moc není. Mám dvě již velké děti z prvního manželství, které rád vídám, a téměř dvouletého Vincenta ve druhém manželství. Takže když už mám volno, věnuju se jemu. Když si potřebuju pročistit hlavu, sednu na kolo a jezdím po lese, a když potřebuju zklidnit rozpumpovaný adrenalin v žilách, věnuju se svým sbírkám známek.

A zahrajete si tenis i ve volném čase?

To ne, toho mám dost v práci.

original

Moje Swiss Life Select

Ke Swiss Life Select mě přivedl Jaroslav Bartoš, kterého jsem poznal jako ekonoma v tenisovém klubu v Prostějově. Přesvědčil mě zamyslet se o budoucnosti své i svých dětí, připravil pro mě smysluplný konzervativní projekt, kterému věřím, a doufám, že i díky němu mě čeká klidné stáří.

loading
×