Informace o soukromí

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Jiří Beran

Jiří BERAN má pestrou paletu aktivit. Většinu z 20 let, po které působí v oblasti rozvoje lidí a firem, strávil v poradenské firmě. Poslední 2 roky se nechává najímat jako interim manažer obchodních týmů, trénuje lidi ve firmách s využitím jejich SMARTPHONES, věnuje se svojí malé firmě INTELECTA TEAM a jako dobrovolník také České manažerské asociaci a trenérům Českého florbalu.

Jak se z člověka stane byznys kouč, trenér a interim manažer?

Je to vlastně docela zvláštní příběh, na jehož začátku nic nenapovídalo tomu, že by mou prací a vlastně i životním koníčkem byla práce s lidmi a jejich obchodní vzdělávání. Před 20 lety byla mým pracovištěm chemická laboratoř. Věnoval jsem se výzkumu a učil na Vysoké škole chemicko-technologické. Ponořený do vědy jsem ale časem začal přemýšlet o získání zkušeností i v průmyslu resp. komerčním sektoru. A tak jsem se nechal zlákat světem byznysu a začal pracovat pro americký chemický koncern AIR PRODUCTS. Tam jsem pochopil, bez čeho se dobrý byznys dělat nedá. A měl jsem jasno v tom, čemu se chci věnovat. Když přišla v povodňovém roce 2002 nabídka od poradenské firmy M.C.Triton, ani chvíli jsem neváhal. Nakonec jsem v Tritonu strávil 13 let. Dodnes jsem za tu šanci vděčný a jsem velmi rád, že s bývalými kolegy příležitostně spolupracuji dál, i když už jen externě.

original

Vybíráte si pracovní příležitosti, do kterých se pustíte nebo tzv. „berete všechno“?

Od přírody nemám rád velká rizika, která je vždy nutné podstoupit, pokud očekáváme extrémní zisky. Jsem v tomto ohledu spíš pesimista a jsem zastáncem realistických, tedy spíš nižších cílů. Většina projektů totiž trvá déle, než se čekalo a i výsledky často zaostávají za očekáváním. A někdy je očekávání zadavatele přímo v rozporu s logikou – například chce navýšit tržby za současného snížení nákladů – to je jako v té písničce o panence, která měla syna vychovati a při tom pannou býti. Druhým zásadním momentem je osobnost zadavatele tj. majitele nebo generálního ředitele firmy, se kterou jednám. Strategie mého působení na trhu služeb pro manažery a podnikatele není o krátkodobém zisku ale o dlouhodobé win-win spolupráci. Proto v drtivé většině případů spolupracuji s lidmi, které osobně znám několik let nebo na osobní doporučení někoho z nich. I když jsou i výjimky – v současnosti např. jednáme s mým francouzským obchodním partnerem Laurentem Lavalem o projektu na zvýšení obratu firmy, který by měl být realizován v Belgii pro společnost, kterou osobně neznám. V tom případě se musím spolehnout na svého obchodního partnera a snažit se získat maximum vstupních informací. Ovšem riziko v sobě skrývá každý projekt resp. každá změna, s tím je potřeba počítat a někdy to prostě nevyjde. To nakonec platí i v osobním životě.

Ve Vaší práci kombinujete rozvoj lidí a rozvoj firem – v čem je to podobné a v čem jsou odlišnosti?

Co se týká rozvoje lidí, vždycky se ptám, jestli dotyčný neumí nebo nechce. V tom je totiž zásadní rozdíl. Někdy dostávám zadání, abych vyškolil a zároveň namotivoval obchodní tým, který nepodává očekávané výsledky. Takové zadání považuji za nerealistické. Vždy jsem připraven trénovat či jinak podporovat lidi, kteří mají zájem se něco naučit, chtějí zvýšit svoji efektivitu apod. Ale u lidí, kteří mi jen vysvětlují, proč to nejde, tam se tréninku i koučinku bráním. To je totiž právě ta situace, kdy je potřeba se věnovat ne lidem, ale rozvoji firmy, resp. procesům, systému odměňování, produktovému mixu apod. Často je také nutný odchod některých lidí z firmy a já tím získávám nálepku „Viktora Čističe“ z filmu Brutální Nikita. Je to pro mne vždy velmi nepříjemná situace a emočně se s ní vyrovnávám několik dní, ale někdy to jinak jinde. Loni jsme se např. takto museli rozloučit s obchodníkem, který bral z firmy paušál, ale 90 % svého pracovního času věnoval proviznímu prodeji produktů jiné firmy.

Tak to vás evidentně netrápí aktuální evergreen „nejsou lidi“…

Sehnat kvalitního a loajálního zaměstnance za dobrou cenu byl problém vždycky. Zejména v Praze. Dodnes jsou firmy, kde jsou platy nastaveny plošně pro celou republiku, a to jsou pak zejména střední Čechy a Praha noční můrou všech dotčených personalistů. Podle mne je problém v tom, že jak v privátních firmách, tak ve veřejném sektoru, jsou velké rozdíly v produktivitě lidí na stejné pozici, které ale nevedou k velkým rozdílům v jejich odměně. Zejména v situaci, kdy jsou výsledky práce jednotlivců obtížně měřitelné (typicky podpůrné procesy na centrále), to klade velké nároky na osobní odvahu a znalosti manažera týmu o produktivitě každého jednotlivce. Spoustu muziky zde ale můžeme pořídit přes nefinanční motivaci – mám 2 příklady: loni jsme v jedné firmě zavedli promítání tabulky výsledků jednotlivých členů týmu na pravidelné měsíční poradě a tím jsme výrazně zvýšili aktivitu některých „spáčů“. Druhým příkladem jsou čokoládoví „bludišťáci“, které uděluje na každé poradě obchodní ředitel jedné bezpečnostní agentury, pro kterou teď externě pracuji – přál bych Vám zažít tu jiskru v očích oceněných a pozitivní energii, kterou to v týmu generuje.

original

Jako dobrovolník pracujete pro dvě neziskové organizace, proč?

V České manažerské asociaci se těžiště aktivit přesouvá několik posledních let do regionálních a odborných klubů. Já pomáhám s přípravou programů pro dva z nich – středočeský a pražský. Má to několik důvodů – rád se setkávám s novými lidmi a rozšiřuji si „network“ a také mě velmi zajímá zákulisí firem a odvětví, kam jsem se zatím nepodíval pracovně. Další velmi zajímavou věcí je v ČMA soutěž Manažer roku, která nám doufám pomáhá zlepšit pošramocenou pověst manažerů v očích široké veřejnosti. Co se týká mé práce pro Český florbal, jde o rozvoj jejich metodiků v roli školitelů - trenérů. Já sám jsem naprostý antitalent na všechny technické sporty, ale florbalu velmi fandím kvůli jeho masovému šíření na základních školách. Vracím tak snad do dětského sportu něco málo z toho, co ve velké míře dostávají moje dcery v oddílu orientačního běhu USK Praha od Václava Zakouřila. A taky jsem s metodiky florbalu rozvinul svoji metodu SMARTPHONE VIDEOTRAINING, kterou v současnosti s pozitivním ohlasem používám při školeních manažerů a obchodníků.

Co Vaše volnočasové aktivity?

Asi před 10 lety jsem objevil kouzlo městských běhů, konkrétně půlmaratonu. Paradoxně je u nás masově rozšířil Ital Carlo Capalbo, bývalý management konzultant a velký obdivovatel Emila Zátopka, který v roce 1995 zahájil projekt Pražského mezinárodního maratonu a přes 20 let stojí za jeho pořádáním. A pokouším se také trochu fotit – na základě desatera tipů Ondřeje Neffa, které jsem si odnesl z cyklu jeho seminářů s názvem Dílna. Nejradši fotím lidi, a tak se mi občas podaří spojit příjemné s užitečným – v posledních 4 letech totiž pořádáme „s železným mužem“ Jiřím Lorenzem z Czech Adventure Race firemní teambuildingy a městské hry, kdy o zajímavé momenty není nouze…

Vždycky se ptám, jestli dotyčný neumí nebo nechce….
original

Moje Swiss Life Select

SLS má pro mě tvář Igora Dudy – zástupce ředitele pražské skupiny. Poznali jsme v rámci klubového večera ČMA v galerii moderního umění GOAP na Staroměstském náměstí. Jana Havelková tam tehdy hovořila o společenském chování a byznys etiketě. S Igorem jsem si nejdříve porozuměli lidsky a následně jsme začali i spolupracovat – pomohl mi s pojištěním některých rizik a udělali jsme i finanční plán naší rodiny na příštích 40 let!

loading
×