Informace o soukromí

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

„Do značné míry se vzdáváme nezávislosti“

07.05.2019

Algoritmy používané Googlem a jemu podobnými stále ve větší míře zbavují lidi nutnosti činit vlastní rozhodnutí. I když je to převážně k jejich dobru, není to vždy transparentní a jsou s tím spojeny skryté motivy. Spisovatel Daniel Kehlmann v tomto rozhovoru srovnává tištěné publikace a Facebook a hovoří o síle příběhů a románů.

original

Žijeme v době, kdy je všude kolem nás spousta možností zábavy a zdrojů rozptýlení. Představuje to tvrdou konkurenci pro spisovatele, kteří od svých čtenářů vyžadují velkou soustředěnost?
Určitě je to problém. I já sám čtu méně než před 15 lety. Také si však všímám, že už se tolik nedívám na televizní seriály. Byly doby, kdy jsem měl pocit, že pořád sleduji televizi. Pak mě však seriály začaly nudit. Televizní seriály jsou v současnosti koncipovány jako nekonečné – jakmile skončí jedna řada, navazuje na ni další. Právě proto si raději přečtu knížku, protože vím, že mi ještě zbývá přečíst dalších sto stránek a pak ji budu mít celou přečtenou.

Jste otcem. Má váš syn ve svém pokoji hodně knížek?
Také dává přednost sledování filmů před čtením knih. A má raději komiksy než knížky bez obrázků. Zrovna v těchto dnech mu však předčítám z knihy Pán prstenů. Celých dvacet stránek je v ní věnováno popisu krajiny, ale příběh je tak silný, že ho to nenudí. To mě utvrzuje v tom, jakou moc má vyprávění příběhů.

„Byly doby, kdy jsem měl pocit, že pořád sleduji televizi. Pak mě však seriály začaly nudit.“

Vyprávění příběhů zabere dost času. Také své romány považujete za alternativu k životu plnému shonu v době Twitteru a Facebooku?
Ano, rozhodně. Právě v tom tkví kouzlo románů. Jdou totiž do hloubky. Román je v každém ohledu protikladem Twitteru. To neplatí jen pro mě jako spisovatele (strávil jsem pět let prací na svém románu „Tyll“), ale také pro čtenáře, kteří si musejí udělat čas na to, aby se čtenému tématu věnovali do větší hloubky.

Jaký je váš vlastní postoj k digitálním médiím? Vyvolávají ve vás radost, nebo spíše odpor?
Ne, určitě žádný odpor. Ale Facebook je spoluzodpovědný za téměř všechny špatné věci, které se na světě v poslední době udály. Nebýt dezinformačních kampaní provozovaných prostřednictvím Facebooku by nedošlo k brexitu a Donald Trump (v USA) ani Jair Bolsonaro (v Brazílii) by nebyli zvoleni na post prezidenta. Nacházíme se ve stavu kolektivního zmatení – podobného jako v desetiletích, která následovala po vynalezení knihtisku. V oněch dávných dobách byl svět zaplaven pamflety a nejrůznějšími druhy propagandy. Pak se však lidé naučili, jak se s tím vypořádat a slepě všemu nevěřit.

Dá se říci, že záleží na nás samotných, nakolik se necháme negativně ovlivnit informacemi, které jsou nám předkládány a které se musíme naučit brát s rezervou?
Přesně tak. Nejsem však v této věci příliš pesimistický a myslím si, že se to naučíme. Nicméně v důsledku dezinformací již byly např. ve Velké Británii napáchány značné škody.

Pokud jde o sociální média, nemůžeme zde o všem rozhodovat sami, protože v pozadí běží algoritmy, o kterých ani nevíme. Zneklidňuje vás to?
Tato zdánlivá soběstačnost pomocí algoritmů je obrovským problémem. Tam, kde se zdá být dostupnost informací, jsou tyto informace, které dostáváme, ve skutečnosti filtrovány algoritmy. A tyto algoritmy nás monitorují a sledují své vlastní zájmy – chtějí, abychom klikali na určité věci. Jde o problém, který je třeba vyřešit politickou cestou.

„Svět byl možná dříve poetičtější, ale lidé stále pociťovali bolest. Takže máme důvod, proč bychom měli být vděční.“

Je naše vlastní pohodlnost důvodem, proč jsme ochotni vzdát se své svobody činit vlastní rozhodnutí a místo toho nechat počítače, aby nám ve všem radily a dávaly nám personalizované návrhy?
Nepochybně se do značné míry vzdáváme nezávislosti. Ale dostáváme něco na oplátku, protože bychom tak jinak neučinili. Například vždy používám Mapy Google. Dřív jsem se všude ztratil. Podle mě je skvělé, že jsem nyní schopen najít správnou cestu v nepřehledných městech. Současně však na sebe prozrazuji velké množství osobních údajů a Google je používá ke svému finančnímu prospěchu. V dnešním světě každodenně čelíme podobným rozhodnutím a téměř vždy daný problém vyřešíme tak, aby to pro nás bylo co nejpohodlnější. A já v tom nejsem výjimkou.

V některých svých románech jste se vydal na cestu do dávné historie. Bylo v minulosti opravdu všechno lepší?
Právě naopak, téměř všechno bylo horší. Opravdu. Máme velké štěstí, že žijeme v dnešní době. Zatímco zde sedíme, byla zveřejněna zpráva, že byl právě vyléčen druhý pacient nakažený nemocí AIDS. Existuje velmi dobrá šance, že bychom v příštích 20 nebo 30 letech mohli porazit rakovinu. Pokrok, jaký lékařství nedávno učinilo, je neuvěřitelný. Svět byl možná dříve poetičtější, ale lidé stále pociťovali bolest. Takže máme důvod, proč bychom měli být vděční.

Lékařský pokrok nám také umožňuje dožívat se stále vyššího věku. Těšíte se na to, až vám bude 100 let?
Doufám, že se dožiji vysokého věku, ale na stáří se netěším (směje se).

Líbí se Vám článek? Sdílejte!

original

Daniel Kehlmann

Daniel Kehlmann, narozený v roce 1975, je jedním z nejúspěšnějších německých spisovatelů poválečné literatury. Svůj první román „Beerholmova představivost“ vydal ve věku 22 let. Mezinárodní věhlas získal díky svému románu „Vyměřování světa“, který byl přeložen do 40 jazyků a stal se v roce 2006 jednou z nejprodávanějších knih. Hrdinou jeho posledního díla „Tyll“ je šprýmař Till Enšpígl, který žil v době třicetileté války. Kehlmann získal mnoho mezinárodních ocenění, včetně ceny Candide Award a ceny Nadace Konráda Adenauera.

×