Informace o soukromí

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

„Někteří kolegové si mysleli, že jsem se dočista zbláznila“

15.11.2018

Lucy Kellaway byla jednou z nejznámějších novinářek informujících o dění v obchodní sféře v anglicky mluvícím světě. Ve věku 57 let se rozhodla od základu změnit svoji profesní dráhu. Založila dobročinnou organizaci a stala se učitelkou. „Ani chvilku jsem se nenudila,“ říká.

original

Foto: Anna Gordon

Opustila jste svoji práci celosvětově uznávané a – jak doufáme – také dobře placené novinářky a ve věku 57 let jste se stala učitelkou. Můžete v kostce říci, proč jste se k tomu rozhodla?
Prostě jsem tuto práci dělala už příliš dlouho. Pořád jsem ji měla ráda, ale nechtěla jsem strávit svůj celý profesní život pouze v jednom oboru. Také už mě začalo unavovat být tak cynická a chtěla jsem raději dělat něco užitečného.

Jak na toto rozhodnutí reagovala vaše rodina a přátelé?
Moje čtyři děti si všechny myslely, že je to skvělý nápad – především moje nejstarší dcera, která je sama učitelkou. Moje profesní změna rozdělila moje přátele a známé na dva tábory. Polovina z nich si myslela, že jsem se dočista zbláznila. Ti ostatní mě obdivovali a možná byli sami v pokušení mě následovat a udělat totéž. Pár mých kolegů z deníku Financial Times bylo velmi skeptických – ale mám za to, že to převážně odráželo jejich vlastní pocity o společenském postavení a penězích.

Začít nanovo a nalézt v životě smysl je pravděpodobně snem mnoha lidí – ale jenom velmi málo lidem se podaří tento sen zrealizovat. Proč je pro nás tak obtížné dosáhnout sebeurčení?
Možná z toho důvodu, že když jsme mladší, potýkáme se se spoustou věcí, které nám v tom brání. Musíme vydělávat peníze a každý se předhání, čeho dosáhl. Na společenském postavení velmi záleží a dá se jen stěží ignorovat. Myslím, že mi bylo přes padesát, když jsem přestala potřebovat postavení spojené s prací pro deník Financial Times.

Založila jste charitativní organizaci „Now Teach“, která se snaží povzbuzovat lidi, jež už dosáhli úspěšné kariéry v nějakém oboru, aby se přeškolili na učitele. Setkáváte se se spoustou takových lidí, kteří jsou ochotní vyměnit svůj atraktivní život za mnohem méně atraktivní alternativu?
Ze svého předešlého zaměstnání mám pořád „megafon“ a mohu tak pořád hlásat zvěsti do světa. Napsala a odvysílala jsem toho hodně o Now Teach a pokaždé, když udělám něco nového, objeví se z ničeho nic více takových lidí. Myslím, že je faktem, že většina lidí má před dovršením padesátky plné zuby toho, co dělali celý svůj život. Někteří chtějí odejít do částečného důchodu, ale spousta je přitahována myšlenkou vrhnout se do něčeho, co bude obtížnější, než čemu se věnovali kdykoli předtím.

Jak bývalí bankéři reagují na to, kolik si vydělají jako učitelé?
Myslím, že vědí, že plat není nijak závratný. Plat pro zaučující se nováčky závisí na předmětu, ale pro většinu činí méně než 25 000 liber. Co mě překvapilo a je úsměvné, že bývalí bankéři nehnou ani brvou, ale dožadují se toho, aby dostali do poslední koruny, co jim náleží.

Jsou nyní šťastnější (nebo pouze unavenější)?
Určitě to druhé. Myslím, že většina z nás v prvním roce zažila chvíle, kdy si myslela, že jsme udělali strašnou chybu. Ale teď, když už se učitelství věnujeme druhým rokem, většina z nás (včetně mě) si to zamilovala.

Je natolik zásadní profesní změna výsadou těch, kteří mají vysoké příjmy? Musí být člověk schopný si to dopřát?
Ne každý, kdo se účastní programu Now Teach, je bohatý. Většina však má nějaké úspory, které jim pomáhají kompenzovat nižší učitelský plat a snížit finanční šok z prvních několika let. Mnoho 22letých učitelů má také nějakou finanční podporu v prvních několika letech – jejich rodiče jim poskytují střechu nad hlavou.

Co si na svém novém životě nejvíce užíváte?
Dnes ráno jsem oznámkovala domácí práce, ve kterých moji 14letí žáci popisovali podniky, které by rádi založili. Četba některých jejich brilantních nápadů byla mnohem více povznášející než cokoli, s čím jsem se setkala během tří zábavných dekád v deníku Financial Times.

Vyučujete děti obchodní studia a ekonomiku. Proč je finanční gramotnost a schopnost hospodařit s penězi pro žáky důležitá?
Protože většina dospělých o tom nemá ponětí. Čím méně peněz mají, tím je důležitější, aby s nimi dokázali nakládat.

Líbí se Vám článek? Sdílejte!

original

Lucy Kellaway, bývalá ekonomická novinářka, nyní učitelka, zakladatelka organizace „Now Teach“

Lucy Kellaway (59) strávila téměř 30 let prací pro deník Financial Times, byla jednou z nejpřednějších novinářek anglosaského světa a byla známá jako novinářka provádějící rozhovory a píšící sloupky. Pod pseudonymem Martin Luke psala zábavné postřehy o každodenním managementu a žargonu z oblasti managementu. Dávala také humorné odpovědi na dotazy čtenářů ve své rubrice „Milá Lucy“, při nichž si nebrala servítky. 

V roce 2016 tato absolventka studií v oborech filozofie, politologie a ekonomika pověsila svou práci v deníku Financial Times na hřebíček a přeškolila se na učitelku matematiky. Sociálně znevýhodněné děti nyní vyučuje obchod na londýnské škole. Také založila nadaci „Now Teach“, která pomáhá manažerům s dlouhou profesní kariérou zanechat svého zaměstnání a stát se učiteli. Mohou zúročit své dosavadní zkušenosti a kontakty, aby svým žákům pomohli při prvních krůčcích v pracovním životě. Její příklad již následovalo více než 50 lidí.

×