Informace o soukromí

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

„Lidé potřebují motivaci k tomu, aby více šetřili.“

07.12.2016

Volání po tom, aby si lidé na penzi spořili více a začali dříve, aby tak ulehčili přetíženým penzijním systémům, není v dnešní době zrovna populární. Ronald Klein, ředitel Institutu pro stárnutí globální populace při Ženevské asociaci ve švýcarském Curychu, to ale vidí jako nejlepší způsob, jak zajistit, že se lidé nebudou muset ve svém stáří spoléhat na stát. Lidé ale potřebují správnou motivaci, aby si spořili, říká v rozhovoru.

Zajistit, aby i budoucí generace mohly jednou odejít do důchodu, je jednou z největších výzev, které dnešní společnost čelí. Jak to lze podle vás řešit? 
Jedním řešením by bylo začít si spořit dříve. Penzijní plány s předem definovanou výší příspěvků by měly být povinné. Jsou například země, které umožňují vybrat prostředky z takových plánů najednou při odchodu do důchodu. Tyto peníze může penzista utratit, jakkoliv si přeje. Pokud jimi ale lidé nepokrývají své potřeby v důchodu (ale utratí je jinak), může to vést k situaci, kdy jim na důchod musí přispívat stát. Povinné rozložení výplaty penzijních plánů by zaručilo celoživotní příjem a omezilo by chudobu seniorů.

To zní jako nutnost tlačit na vládu
Vláda, instituce i samotní jednotlivci… Ti všichni mají svou roli, jak mohou pomoct lidem dosahovat finančně zajištěného důchodu. Vláda může vyžadovat vklady do penzijního plánu s definovanými příspěvky v dostatečně vysoké výši, která by zajistila přiměřený příjem v penzi. Naučit lidi spořit si včas je zásadní. V současné době jsou nízké úrokové sazby celosvětově hlavním problémem veřejných i soukromých penzí. Vláda musí nalézt způsob, jak i nadále podporovat spoření na penzi, a to dalšími daňovými pobídkami nebo lepšími možnostmi pro investování.

„Stárnoucí společnost potřebuje lidi, kteří budou déle pracovat, což znamená, že zaměstnavatelé a zaměstnanci musí být ochotni domluvit se na výhodných podmínkách pro obě strany.“

Co říkáte na to, že by lidé měli pracovat déle?
Stárnoucí společnost potřebuje lidi, kteří budou déle pracovat. To znamená, že zaměstnavatelé musí být flexibilnější. Musíme být schopni snížit úroveň zaměstnanosti po etapách. Například dát možnost starším zaměstnancům pracovat jen tři nebo čtyři dny v týdnu, pomalé omezování přesčasů nebo zajištění poradenských pozic by přineslo obrovské výhody.

Jakou roli by podle vás mělo hrát pojišťovnictví při hledání řešení?
Pojišťovny musejí nabízet penzijní i finanční produkty, kterým bude možné snadno porozumět. Rovněž spatřuji značný potenciál v nových technologiích.

Kde vidíte prostor pro využití těchto nových technologií v pojišťovnictví?
Nové technologie nám nabízejí možnost zjistit, kdo je nedostatečně pojištěný, a nabídnout takovému člověku krytí. K nedostatečně pojištěným patří například lidé s nízkými příjmy. On-line nabídky, mobilní dostupnost a mikropojištění napomohou zdolat tuto propast v pojistné ochraně.

Využít lze také technologii prediktivní analytiky. Big data, jak je někteří nazývají, umožňují pojišťovnám uzavírat životní pojištění s potenciálními pojistníky s použitím stávajících dat namísto drahých lékařských testů. Tak se sníží náklady na pojištění a zjednoduší se přístup ke klientům, aniž by je musel navštívit zástupce pojišťovny.

„Vláda musí najít způsob, jak i nadále podporovat spoření na penzi, a to dalšími daňovými pobídkami nebo lepšími možnostmi pro investování.“
original

V roce 2029 bude generace dětí narozená mezi léty 1946 a 1964 v důchodu. Ztratíme tak mnoho lidí v produktivním věku a klesající porodnost je jen stěží nahradí. Jak můžeme tuto propast zacelit?

Domnívám se, že nové technologie významně přispějí k zacelení této propasti. Kupříkladu jsme již viděli roboty, kteří provádějí činnosti, jež v minulosti obvykle prováděli pouze lidé. Nové technologie ukazují, že roboti mohou také sami rozhodovat, vezměme si jako příklad automobily bez řidiče. Tyto nové technologie budou moci zaplnit pracovní pozice, které kdysi zastávali příslušníci generace dětí narozených mezi léty 1946 a 1964. Rovněž si myslím, že bude zaměstnáno více žen, které budou pracovat déle než předtím. S trochou štěstí budou lidé pracovat i jako sedmdesátníci, či dokonce déle.

„Máme zde čtyři země, které čelí velkým problémům z hlediska penzijní propasti. Jsou to Japonsko, Čína, Francie a Německo.“

Provádíte studie po celém světě. Ve kterých zemích nebo na kterých kontinentech čelí kvůli dlouhověkosti lidé největším výzvám?
Máme zde čtyři země, které čelí velkým výzvám z hlediska penzijní propasti. Dvě z nich přitom leží v Asii. Jedná se o Japonsko, kde lidé žijí déle než kdekoliv jinde na světě (s výjimkou Monaka) a kde porodnost klesá. Penzijní propast v Japonsku je jednou z největších na světě.

Čína rovněž čelí velkým problémům s penzijní propastí kvůli své dlouhotrvající politice jednoho dítěte v městských oblastech. Ta se v nedávné době změnila na politiku dvou dětí. Avšak hlavním problémem Číny je její HDP na obyvatele, který je stále velice nízký. 

Třetí a čtvrtá země se nachází v samém srdci Evropy. Německo se svou nízkou porodností a extrémně složitým a drahým penzijním systémem představuje pro hospodářství opravdové břemeno. Francie se svou historií štědrých veřejných příspěvků rovněž čelí nízké porodnosti a vyšší průměrné délce života.

Existují země, které vyčnívají a mají dobrý penzijní systém?
Celosvětový penzijní index měří země na základě tří faktorů: přiměřenosti penzí, udržitelnosti a integrity. Nizozemsko, Dánsko, Austrálie a Švýcarsko tomuto indexu vévodí. Jejich penzijní systémy fungují, jelikož lidé dostatečně spoří a mají povinnost to dělat. Rovněž si musí své úspory nechat vyplácet postupně, anuitně.

Přeskočme do roku 2040. Jak vypadají penzijní systémy? Kdy mohou lidé odejít do důchodu?
Když byly zavedeny státní penzijní systémy, lidé žili pět až deset let poté, co do důchodu odešli. Nyní žijí v důchodu mnohem déle. Musíme si přiznat, že stát nebude schopen financovat třicet let důchodu. Doufám tak, že věk odchodu do důchodu se do roku 2040 posune na 70 let.

Líbí se Vám článek? Sdílejte!

original

Ronald Klein
Ronald Klein (58 let) je ředitelem institutu Global Ageing (globální stárnutí populace) na Association ve švýcarském Curychu. Absolvoval na Binghamton University, kde v roce 1980 vystudoval s vyznamenáním matematiku a počítačovou vědu. Ronald Klein je ženatý a je otcem čtyř dětí.

Geneva Association
Geneva Association je přední mezinárodní think-tank v oblasti pojišťovnictví zabývající se strategicky důležitými problémy pojištění a zvládání rizik. Asociace vymezuje základní tendence a strategické otázky v oblastech, kde pojištění sehrává zásadní roli, popřípadě ty, které mají vliv na sektor pojišťovnictví. Je považována za reprezentanta největších pojišťovacích skupin po celém světě v dialogu s mezinárodními institucemi. Mezi její členy patří generální ředitelé předních světových pojišťoven a zajišťoven. Geneva Association, která byla založena v roce 1973, sídlí v Curychu a je neziskovou organizací, již financují její členové.