Informace o soukromí

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Společenská smlouva

15.12.2016

Demografické změny stárnutí populace vytváří tlak na systémy sociálního zabezpečení po celé Evropě. Zvýšení délky života je výrazným úspěchem posledního století. Pro společnost a stát však zároveň představuje velkou výzvu. • Uhradit náklady spojené s delším životem by měl podle většiny Čechů uhradit stát.

  • Počet seniorů závislých od pracující populace se se v Evropě do roku 2050 přibližně zdvojnásobí. Problémy veřejných rozpočtů v souvislosti se stárnutím lidí jsou největší obavou i pro Čechy.
  • Uhradit náklady spojené s delším životem by měl podle většiny Čechů uhradit stát.
  • Jednou z cest je motivovat seniory, aby déle zůstali součástí pracovní síly. Hromadná propouštění však často cílí na starší. Odejít do důchodu postupně je navíc často nemožné.

Demografické změny stárnutí populace vytváří tlak na systémy sociálního zabezpečení po celé Evropě. Vlády reagují zvýšením věku odchodu do důchodu a obecně přesunem odpovědnosti za spoření a investice na samotné pracující. Pomyslná společenská smlouva se tak mění. Důležitou součástí její nové podoby bude i delší pracovní život. Čechy i další národnosti však pro tuto představu bude potřeba ještě získat.

Pátý únor 2016 byl v Saint-Priest, malé vesnici ve francouzských Alpách, smutným dnem. Těsně před svými 114. narozeninami zemřela Thérèse Ladigue, nejstarší Francouzka. Paní Ladigue se narodila ve chvíli, kdy byl v Americe vyroben první Ford. Byla jedním z mála takzvaných superstoletých, tedy lidí, kterým je více než 110 let.

Takové případy ještě nějakou dobu zůstanou výjimečné. Francouzská, evropská i česká populace se ale musí připravit na to, že podstatně zestárne. Počet osmdesátníků se podle odhadů do roku 2080 zdvojnásobí. V Evropě jich bude bezmála 65 milionů.

original

Obavy z nákladů na stárnoucí populaci

Zvýšení délky života je výrazným úspěchem posledního století. Pro společnost a stát však zároveň představuje velkou výzvu. Vyšší průměrná délka života společně s poklesem porodnosti a současným odcházením generace baby boomu vytváří značný tlak na penzijní systémy v celé Evropě.

„Ekonomické problémy do budoucna jsou největší obavou mladších, pracujících Čechů. Senioři zas častěji vidí výzvy pro společnost v možná bezprostřednějších věcech, jako jsou lepší sociální služby nebo lepší zdravotnictví,“ upozorňuje Petr Soukup, sociolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Takzvaný koeficient demografické závislosti seniorů, zjednodušeně vyjadřující počet seniorů závislých od ekonomicky aktivní populace, se má podle aktuálních trendů zdvojnásobit ze zhruba patnácti procent na rovných 34 procent. „Menší část populace je v produktivním věku a více lidí v pokročilém věku, to je jednoduchá matematika. Vytváří to značný tlak na evropské penzijní systémy a veřejné finance jako celek,“ říká Axel Börsch-Supan, ředitel Mnichovského centra pro ekonomii stárnutí.

V odpovědi na jednoduchou otázku „Kdo by to měl zaplatit?“ mají Češi poměrně jasno. Stát. Mezi jednotlivými generacemi se ale názory podle průzkumu poradenské společnosti Swiss Life Select při bližším pohledu různí. Samotní senioři například častěji preferují soukromé zajištění prostřednictvím penzijních fondů a finančních institucí. Naopak podpora zaměstnavatelského modelu typického pro německy mluvící země je v Česku mizivá. „Je to zčásti způsobeno vztahem Čechů k práci. Zaměstnanci nemají se svými firmami tak silné pouto, jako je jinde obvyklé,“ všímá si Soukup.

„Menší část populace je v produktivním věku a více lidí ve věku pokročilém. To vytváří značný tlak na evropské penzijní systémy a veřejné finance jako celek.“
original

Axel Börsch-Supan, ředitel Mnichovského centra pro ekonomii stárnutí

Zpátky k dřívějšímu odchodu na penzi

Evropské vlády si probíhající demografické změny samozřejmě uvědomují. Mnoho z nich se snaží o strukturální reformu penzí. Ta má různé podoby. Někde penalizují pracující, kteří odejdou do důchodu dříve. Takovou cestou šlo Rakousko. Penze Rakušanů se krátí o sedm procent za každý rok, který jim při odchodu do důchodu zbývá do hranice 65 let. Jiné země zase naopak zavádí bonusy. Švédsko či Finsko se pak zaměřují na zlepšování pracovních podmínek pro seniory.

Penzijní reforma je náročný proces, který znamená přesunutí odpovědnosti z jedné generace na druhou. Tlaky na vrácení veškerých změn zpět jsou tak nevyhnutelné. V České republice máme zkušenost s nepovedeným druhým pilířem. A některé země rovnou míří proti trendům.

Německo například snížilo věk odchodu do důchodu ze 65 na 63 let pro dlouhodobě pracující. „Snížení důchodového věku je zřejmě krok špatným směrem. Šlo o politické rozhodnutí, sliby před minulými volbami. V širším kontextu jsou ale německé penzijní reformy v posledních deseti až patnácti letech úspěšné,“ podotýká Börsch-Supan.

Pryč se starým, sem s novým!

Podle studie OECD důchodové reformy velmi pomohly zvýšit udržitelnost penzijních systémů. Ve většině zemí by se měl podíl výdajů na penze k HDP do roku 2060 stabilizovat. Takové prognózy ale mohou zakrývat výrazné rozdíly mezi jednotlivými státy. Již zmíněné Německo v příštích padesáti letech přepokládá nárůst penzijních výdajů o 2,7 procentního bodu na téměř 13 procent. Francie naopak očekává pokles – ze 14,9 procenta na 12,1 procenta. Pomoci by měla vyšší porodnost.

Reforma penzí je většinou pomalá, některé úspěšné nám však mohou sloužit jako příklady udržitelnějších a inkluzivnějších systémů. Učit bychom se podle výzkumníka Rakouské národní banky Markuse Knella mohli například od Švédska, které penzijní příspěvky a platby spojuje s očekávanou délkou života. „Její zvýšení vede k automatickému snižování dávek,“ vysvětluje.

Bez ohledu na tyto změny si mnoho lidí uvědomuje potřebu změnit společenskou smlouvu, aby mohla plnit finanční potřeby starších lidí a zajistit jim důstojný a uspokojivý život. „Kromě klasických důchodů si vlády tvoří širší paletu nástrojů, jak se vypořádat se stárnoucí populací,“ popisuje Charles Knox-Vydmanov, poradce pro politiku sociálního zajištění v HelpAge International.

Sociální politika má například jemně motivovat pracující, aby více šetřili. Svou roli má behaviorální ekonomie, pozitivní pobídky a nepřímé návrhy.

Déle pracovat. To by měl někdo jiný

Podle většiny odborníků hlavní klíč ke snížení celkové penzijní zátěže leží v delším produktivním životě. Zaměstnanci za svou práci budou dostávat déle zaplaceno, podpoří svou spotřebou ekonomiku a státní rozpočet přímo ušetří na penzích. „Musíme lépe vysvětlit, že déle pracovat a více přispívat je jediným způsobem, jak si v důchodu zajistit slušný příjem,“ říká Angel Gurría, generální tajemník OECD.

original

Češi se přitom podle průzkumu k delšímu zaměstnání zatím rozhodně nechystají. Co nejdéle zůstat ve své práci chce sotva každý osmý a na novou kariéru si věří jen naprostá menšina. Jejich vztah k delší práci je navíc výrazně horší než u generace současných seniorů.

Tento názor je třeba prolomit a to je hlavní sdělení tvůrcům veřejných politik. Je nutné hledat důvody motivující lidi k tomu, aby zůstali součástí pracovní síly. Bezmála pětina Čechů chce stále ve svém profesním životě pokračovat. V západní Evropě je to ale až celá třetina. Obě tato čísla ale výrazně převyšují podíl starších lidí, kteří jsou skutečně zaměstnaní.

Příkladem může být iniciativa Campaign 50+ ve švýcarském kantonu Aargau propagující výhody starších zaměstnanců. Namísto jejich věku se soustředí na jejich pracovní zkušenosti. V roce 2014 díky ní našlo práci o polovinu více padesátiletých a starších než rok předtím. „Při rozvoji naší země je třeba využít veškerý potenciál, který máme. Starší pracovníci jsou jeho nedílnou součástí,“ doplňuje Petr Soukup.

Velkou roli samozřejmě hrají i pracovní podmínky. Zajímá se o ně i Evropská komise. Její generální ředitelství pro zaměstnanost provedlo výzkum, proč lidé nad 55 let tak často přestávají pracovat. Nejčastěji uváděnými důvody byl nedostatek příležitostí k postupnému odchodu do důchodu, vyloučení z profesního vzdělávání a nepříliš pozitivní vnímání starších zaměstnanců.

Všechny tyto aspekty mohou změnit samotné podniky. Průzkum Economist Intelligence Unit, odnože známého časopisu Economist, ukazuje, že dnes firmy často nutí starší zaměstnance k odchodu do důchodu. Zaměřují se na ně při hromadném propouštění a nedávají jim žádné možnosti postupu.

Poskytnout možnosti starším

Podle Markuse Knella je potřeba nastavit pozitivní příklad. Pokud totiž lidé vidí, že jejich kolegové a známí pracují déle, sami mění své chování.

Přesvědčit lidi, že delší práce je prospěšnější než možnost cestovat, věnovat se koníčkům nebo své rodině, však bude potřebovat širší a věcnější přístup. Propagovat přínosy pokračování v kariéře je důležité pro každého z nás i celou společnost, vůči důchodcům stejně jako vůči mladším.

Klíčem není nutit pracovat ty, kteří mají v úmyslu jít do důchodu. Důležité je vytvořit příležitosti těm, kteří ve svém pracovním životě hodlají pokračovat. I přesto, že už mají na svém narozeninovém dortu dostatek svíček.

„Jakmile vidíte, že vaši kolegové a přátelé pracují déle, může se stát, že změníte i své vlastní chování.“
original

 

Markus Knell, analytik Rakouské centrální banky

 

Líbí se Vám článek? Sdílejte!

34 %
Koeficient demografické závislosti seniorů se do roku 2050 více než zdvojnásobí. Z dnešních patnácti procent přesáhne třetinu. Na sto pracujících tak bude připadat 34 seniorů.
52 %
Koeficient demografické závislosti Ve švýcarském kantonu Aargau vzrostl počet zaměstnaných padesátníků a starších meziročně o více než polovinu. Pomohla iniciativa, která zdůraznila jejich bohaté zkušenosti.
×