Kouzelnou formulí je digitální nezávislost

Na internetu surfujeme přibližně třicet let a k „triumfálnímu představení chytrého telefonu“ došlo před dvaceti lety. Co tento vývoj znamená pro náš mozek? Opravdu nás digitalizace dělá hloupějšími, jak tvrdí kritici?
Tato skepse ohledně technologie je neopodstatněná. Digitalizace nám umožňuje outsourcovat úkoly, a mít tedy větší kapacitu na jiné věci. Umělá inteligence například pomáhá při včasném odhalení a diagnostice nemocí. A když zdravotníci potřebují trávit méně času diagnostikou, mohou ji využít k vývoji účinnějších terapií nebo k lepší péči o pacienty. Hloupost tedy vůbec nehrozí, ale hrozí přetížení našeho mozku. Správná otázka tedy zní: Jak můžeme tyto nástroje využít ke zlepšení našich dovedností a větší spokojenosti? Jak je můžeme využít, abychom jednali sebevědoměji?

Jaká je hrozba z přetížení?
Když jsem vyrůstala v 90. letech, neexistoval žádný internet, jen televize s nočním zmrazením obrazu. Dnes žijeme s potenciálním bombardováním mediálním obsahem. Navíc je tu možnost nekonečného skrolování na platformách jako Facebook nebo Twitter, jejichž časová osa nikdy nekončí. A aplikace na našich chytrých telefonech jsou založeny na vyskakovacích zprávách, které se oznámí hlasitým pípnutím nebo vibrací a neustále vyžadují naši pozornost, což z nás dělá doslova feťáky.

Podle Digital 2022 Global Overview Report tráví lidé na celém světě v průměru téměř sedm hodin denně online. Jen na sociálních sítích trávíme asi 2,5 hodiny denně. Je chytrý telefon nejsvůdnější legální závislostí v historii?
To je možná trochu nadsázka. Ale ano, chytrý telefon může vést k závislosti. Nyní známe několik nových digitálně návykových nemocí. Závislost na online hraní je již lékařsky diagnostikována, zatímco závislost na internetu a sociálních sítích se stále zkoumá. Ale již víme třeba o tom, že stejně jako u analogových závislostí – jako je závislost na nakupování nebo závislost na jídle – se náš systém odměn aktivuje také digitálními závislostmi a uvolňuje se hormon štěstí dopamin. Vzrušení z nových informací, uspokojení z aktuálního stavu, dobrý pocit, že na nás někdo myslí – to jsou vždy určité signály přenašečů látek v mozku, které nám tak poskytují malou „legální drogu“. Mám studenty, kteří si vezmou své chytré telefony do koupelny a přeruší sprchu, když přijde zpráva.

Záleží také na tom, jak a jaký obsah konzumujeme?
Na čistě zpracovatelské úrovni, která je relevantní pro to, kolik si toho všímáme a kolik toho můžeme uložit v našem mozku, zůstává v mobilním telefonu méně než v počítači. Je to dáno především menší obrazovkou a větším rozptylováním. Na mobilním telefonu jsou obsahově obzvláště nebezpečné negativní zprávy, které vedou k fenoménu tzv. „doomscrollingu“ – slova vzniklého z „doom“ a „scrolling“, tzn. posunu obrazovky.

Proč máme tendenci zapojovat se do „doomscrollingu“?
Náš mozek reaguje na negativní podněty rychleji, lépe a intenzivněji než na podněty pozitivní. Z evolučního hlediska to dává smysl, aby bylo možné vhodně reagovat na potenciální i reálná nebezpečí a přežít. Ale zejména v době covidu, války a klimatické krize to vede k nadměrné nebo patologické konzumaci negativních zpráv – vždy při hledání další poplašné zprávy, dalšího „kopnutí“, abych tak řekla. Nejenže to znamená obrovský stres, ale také to může vést k tomu, že upadneme do stavu „naučené bezmoci“: protože se nám neustále ukazuje, jak je svět špatný, jsme v určité chvíli přesvědčeni, že s tím nemůžeme nic dělat.

Jakou roli hraje „strach z promeškání“ neboli zkráceně FOMO?
To je klíčový faktor. Jsme společenské bytosti, chceme být v kontaktu se svými bližními a hledáme uznání. K tomu jsou určeny sociální sítě jako WhatsApp, Instagram nebo TikTok. A co víc, tyto kanály upřednostňují zobrazování přikrášleného světa – velkolepých fotek z dovolené, dokonalého vosího pasu nebo perfektně vypracovaného břicha, nejnovějších špičkových tenisek. To může vést k frustraci a pocitu, že do této společnosti nepatříte. V reakci na to se dostalo do popředí protihnutí „joy of missing out“ (JOMO), ve kterém lidé úmyslně odkládají své mobilní telefony a těší se, že jim něco chybí.

Zůstává nám tedy – stejně jako u závislých na alkoholu – abstinence, vyhýbání se digitální konzumaci, abychom unikli závislosti?
Ne, nemyslím si, že to je řešení. Pokud předpokládáme, že chceme žít v liberální demokracii, potřebujeme informované občany. Kouzelnou formulí je digitální nezávislost. Musíme se naučit, jak lépe chránit svůj mozek. Jde o filtrování a třídění digitálního obsahu. Jde o to vědět, co si zaslouží mou pozornost a kdy je můj mozek manipulován marketingovými nebo technicko-psychologickými triky.

Jak digitální nezávislosti dosáhneme?
Univerzální vzorec neexistuje. Digitální nezávislost je vyčerpávající a celoživotní proces. Cílem je: převzít zpět kontrolu! Prvním krokem je inventura, podobně jako změna jídelníčku. Analyzovat, jak a co konzumujete, kdy a jak dlouho. Druhým krokem je položit si otázku, co je pro mě dobré a co ne. Co chci změnit na používání médií, abych se dokázal více soustředit. Třetím a nejtěžším krokem je vytvoření nových návyků a udržení delší doby regenerace mozku.

Jaké zvyky máte na mysli?
Jde o to, abyste se vyhnuli trvalému rozptylování, například změnou výchozího nastavení telefonu, ztlumením vyzvánění, omezením nebo vypnutím zpráv. Nastavení pevných časů pro digitální používání, jak to dělá mnoho rodičů pro své děti, nám může v mezidobí pomoci „vypnout“. Pracovní e maily, které jsou přeposílány na náš mobilní telefon, by měly obsahovat v podpisu informaci o čase, ve kterém jsme k zastižení. Všechna tato opatření mají stejný cíl: stanovením limitů přebíráme kontrolu nad svým chováním a jednáme samostatně namísto toho, abychom byli kontrolováni ostatními.

Mediální nabídky a reklama se díky umělé inteligenci stále více individualizují a tím jsou ještě svůdnější. Lze digitální nezávislosti dosáhnout vlastním úsilím?
Ne. Digitální nezávislost není jen úkolem jednotlivce. Digitalizací jsme jako společnost vytvořili prostředí, ve kterém jsme se všichni stali pokusnými králíky. Zatím neznáme dlouhodobé důsledky pro náš mozek a naše soužití. Je nejvyšší čas na společenskou, politickou a právní debatu o digitalizaci. Otázka zní: Co mohou a měli by poskytovatelé digitálního obsahu dělat a jakou mají odpovědnost? Jedním z nápadů by bylo zveřejnit algoritmy – podobně jako výrobci potravin musí uvádět složky na obalech. V USA se toho děje už hodně a také EU se nedávno dohodla na zákoně o digitálních službách a zákoně o digitálních trzích, dvou nových zákonech navržených tak, aby poskytovaly online spotřebitelům lepší ochranu.

Jste si jistá, že chytrý telefon přinese lidstvu z dlouhodobého hlediska více užitku než škody?
Jsem o tom přesvědčena. Ale jako společnost musíme být v tomto diskurzu čestnější, otevřenější a také sebekritičtější. V tomto ohledu již vidím pozitivní vývoj. Mluvíme více o tom, jak je pro nás používání digitálních zařízení dobré, a klademe si další otázky ohledně toho, kdo těží z naší neustálé dostupnosti.