Myslet penězi: Rozhovor s Monikou Bütler o nezávislosti, rozhodování a finančním vzdělávání

Moniko, jednou z oblastí vašeho výzkumu je systém ekonomických pobídek známý jako "nudging". Je podle Vás člověk manipulovatelná bytost?
Pro mě není nudging totéž, co pobídky. Pobídky jsou všude, ale nejsou nastavena s konkrétním záměrem. Podívejme se na příklad. Když budu více pracovat, budu muset zaplatit vyšší daň z dodatečného výdělku. Ale takovou pobídku původně pro daňový systém nikdo nechtěl vytvořit. Nudging znamená, že lidé jsou záměrně nuceni k tomu, aby se při volbě mezi různými alternativami rozhodovali "správně". Je v tom něco manipulativního, ale ne nutně v negativním smyslu.

Můžete uvést nějaký příklad takového tvrzení?
Ano, typickým příkladem je reforma dárcovství orgánů: Pokud se souhlas s darováním orgánů považuje za standard a místo výslovného souhlasu se vyžaduje výslovný nesouhlas, počet dárců orgánů se okamžitě zvýší z 10 % na  90 % – i když jde v podstatě stále o stejné rozhodnutí.

Kdy je využití nudgingu přehnané?
Nudging má jednu velkou nevýhodu: pokud jste v životě popostrkování příliš, přestanete přemýšlet. Tlačení pak mají jen malou motivaci přemýšlet o svých rozhodnutích, protože jsou při každé příležitosti popostrkováni určitým směrem. To může být nebezpečné. I v tomto případě je důležitá transparentnost. Lidé musí vědět, že nudging je posouvá určitým směrem a není to nic negativního. Například spoření na stáří prospívá nám všem.

Do jaké míry jsme nuceni spořit si na stáří?
Dobrým příkladem je nastavení "výchozích", tedy standardních možností v zaměstnaneckých penzijních systémech. Když Švýcaři odchází do důchodu, musí si vybrat mezi vyplacením jednorázové částky a důchodem. U většiny penzijních fondů je důchod standardní volbou. Takže každý, kdo se vědomě nerozhodne jinak, dostává důchod. Naše studie ukazují, že čím jasnější a přímočařejší jsou informace o variantách a čím více se lidi musí aktivně rozhodovat, tím vyšší je podíl těch, kteří si zvolí možnost jednorázové částky.

Existují další způsoby, jak lidem usnadnit rozhodování?
Standardní možnosti nám pomáhají činit lepší rozhodnutí, aniž bychom potřebovali mnoho informací. Stejného cíle lze dosáhnout i pomocí pravidel. Harry Markowitz, americký nositel Nobelovy ceny za ekonomii a průkopník moderní teorie portfolia, to velmi dobře vysvětlil. O svém vlastním portfoliu řekl, že ačkoli dokázal velmi přesně vypočítat optimální poměr mezi rizikem a výnosem, nakonec stejně zvolil rozdělení 50:50 mezi akcie a dluhopisy. Kdyby byl optimální poměr 45:55, neudělali byste s poměrem 50:50 velkou chybu. Důležitější je diverzifikovat riziko rozložením investic do různých aktiv.

Jsme příliš pohodlní na to, abychom se rozhodovali sami?
Získávání informací stojí čas a peníze. Do jisté míry jde o jednoduchou kalkulaci nákladů a výnosů: pokud dodatečné informace jen mírně zlepší mé rozhodnutí, pak je neberu v potaz. A my lidé už v sobě pravděpodobně máme určitou míru setrvačnosti.

Jaký význam pro Vás mají peníze?
Už na střední škole jsem chtěla být finančně samostatná a vydělávat si vlastní peníze. Nechtěla jsem být na nikom závislá. Jsem tím skoro až posedlá. Můj manžel říká, že jsem blázen.  Ale nechci být závislá na státu, rodičích, manželovi a ani později na svých dětech. Dlouhou dobu jsem musela vyžít s nízkým příjmem. Ve třiceti jsem se vrátila na univerzitu, a když jsem měla první řádnou profesuru, můj plat šel rovnou na péči o děti. V posledních deseti letech jsem měla tolik peněz, že jsem už nemusela přemýšlet o tom, jestli si koupím lístek na koncert vážné hudby v Tonhalle (koncertní síň v Curychu, pozn. red.).

Jaké bylo Vaše nejlepší finanční rozhodnutí?
Koupě řadového domu v Curychu. V té době jsme s manželem dosáhli svých finančních limitů a měli jsme dvě děti na základní škole. Bylo to komplikované. Dnes jsme velmi spokojeni, že máme dům v centru, v klidné lokalitě Curychu.

Jaké finanční základy by měl znát každý?
Je důležité si uvědomit, že finanční rozhodnutí mohou mít dlouhodobé důsledky. Každý by měl znát princip úročení a složeného úročení a také vliv inflace na reálné výnosy. Každý by měl rozumět faktu, že je diverzifikace rizik nezbytná.

Co si myslíte o úrovni finančního vzdělávání? 
Bohužel výše uvedený výčet není součástí učebních osnov ve Švýcarsku. Ve školách se finanční gramotnost nevyučuje. Co je ještě horší, neučí se prakticky nic o nejjednodušších statistických vztazích. Když bylo mému mladšímu synovi deset let, strávila jsem s ním tři měsíce na Novém Zélandu. Chodil tam do čtvrté třídy, kde se vyučovala jednoduchá pravděpodobnostní matematika. Děti se například učily, že je lepší vsadit na více možností, protože je méně pravděpodobné, že se pokazí dvě věci najednou. To je důležitý základ pro rozhodování, a to nejen ve financích.

Považujete tedy za povinnost škol podporovat finanční znalosti?
Rozhodně. Základy lze položit již na základní škole. Finanční znalosti jsou meritokratickým* statkem a jsou přínosem pro všechny. Čím dříve začnete, tím lépe.