Kam míří generace Z, Yaël Meier?

Generace Y (1980–1995) nemá úplně nejlepší reputaci: Forbes je nazývá „já, jenom já generace“. Deník Die Zeit se ptá: „Chtějí vůbec pracovat?“. Jak se tedy generace Z liší od svých předchůdců?
Nejsme zdrženliví a ani se nebojíme práce. Je pravdou, že jsme individualisti, zároveň však jednáme v nejlepším zájmu všech. Jsme také první generace, která vyrostla s chytrými telefony. Takže namísto "mobile first" (překl. mobil na prvním místě) jsme "mobile only" (překl. pouze mobil).  Smartphony nevyužíváme  jen aktivně, jsou přímo naší součástí a také součástí našeho každodenního života.

Generaci Z se také přezdívá „mileniálové na steroidech“. Mimo impulzivity je tato generace vnímána jako dobrodružná a se silnou touhou rozvíjet se. Jak důležité je pro ní sebeurčení?
Velmi. Jsme generace aktivistů, a to jak v profesionálním, tak v společenském smyslu. Chceme vzít svou budoucnost do vlastních rukou, a ne pouze přihlížet, jak se svět řítí do záhuby. Nemůžeme spoléhat na starší generace, musíme to udělat sami. Proto existují hnutí jako Fridays for Future nebo Black Lives Matter.

Vaše generace má také vlastní představy o práci. „Generace Z je první, která odmítá, aby práce zasahovala do osobního života,“ říká německý generační výzkumník Christian Scholz. Proč tomu tak je?
Protože máme život i mimo práci. Chceme, aby nám práce nechala prostor pro osobní život a realizaci vlastních projektů. Potřebujeme také dostatek času pro naše zájmy, např. živé přenosy na platformě Twitch, náš vlastní second-hand na Depopu nebo vlastní kanál na TikToku.

Radíte firmám, jak mají s generací Z komunikovat? O jaké společnosti mají tedy vaši vrstevníci zájem?
O ty, které dělají věci jinak. Společnosti, které svými službami nebo produkty posouvají svět o krok vpřed, a které nám ukazují, jak převzít odpovědnost a mít vliv v rámci firmy.

Jaké jsou největší chyby, které firmy dělají při své propagaci na trhu práce a při oslovování mladých talentovaných lidí?
Generace Z je dnes na začátku své kariéry a zítra se stane zákazníky. Zaměstnavatelé nás mladé bohužel neberou dostatečně vážně. Většina firem mluví o mladých, ale ne s mladými. Nerozumí jejich hodnotám, chování ani trendům. Firemní benefity a pracovní prostředí, které firmy nabízejí, jsou často postaveny na hlavu: příliš se o nich mluví, ale málo se reálně dělá.

Jak tedy mohou firmy oslovit generaci Z jako své zákazníky?
Firmy, které nejsou na sociálních sítích pro nás neexistují. Je extrémně důležité mít vlastní kanál s vlastním obsahem. A to neznamená pouze fotografování produktů. Mladí spotřebitelé sledují další lidi, ne firmy. Nakupují v online obchodech, které viděli na sociálních sítích. Platformy jako je Instagram nebo TikTok se nyní formují do velkých obchodů a ti, co vytváří obsah, se stávají čím dál více důležití.

Vy a váš partner jste nedávno získali více než dva miliony shlédnutí na dvou LinkedIn příspěvcích. Veřejná média a velké společnosti mohou blednout závistí. Jak se vypořádáváte s takovou mocí?
Je pravda, že možnosti, jak oslovit lidi prošly obrovskou demokratizací. Můj partner a já si také uvědomuje, že to nese velkou míru odpovědnosti. Pečlivě promýšlíme, které problémy zveřejníme. Tento dosah také poukazuje na obrovské příležitosti, které mají podnikatelé na sociálních sítích. Abyste se takto zviditelnili v minulosti, museli byste nakoupit velmi drahé reklamní časy v televizi. Dnes to může udělat každý a prakticky zdarma.

Generace Z je také známá jako „generace Greta“. Jak ale zároveň tvrdí New York Times, mladí lidé sice požadují změny v přístupu ke klimatu, nejsou však ochotni svým ideálům přizpůsobit své spotřebitelské chování. Je to pravda?
Toto je známé tvrzení, zejména pokud se jedná o létání. Faktem je, že mnoho mladých lidí osobně přispívá k zelenějšímu světu – vzdají se masa, cestují vlakem, kupují použité oblečení. Zároveň si však uvědomujeme, jak složité je omezovat se, když je něco povolené. Proto existuje silná podpora zákonů jako je například daň z CO2 v letecké dopravě.

Takže byste upřednostňovala silný stát před osobní odpovědností a sebeurčením? Hnutí generace X v 80. letech požadovalo: „Macht aus dem Staat Gurkensalat“ (slogan, který říká, že stát nemá žádný užitek).
Uvědomujeme si, že zákony jsou nezbytné. Osobní odpovědnost nestačí k tomu, aby se zabránilo ničení životního prostředí. A koronavirus nemůže být potlačen bez zákazu vycházení a povinného nošení roušek. Nechceme autoritářský stát, ale pokud opravdu chceme změnu, některé problémy vyžadují celostátní pravidla.

V komentáři pro Neue Zürcher Zeitung (švýcarský deník) o dopadech pandemie jste kritizovala nedostatek solidarity s mladými. Proč?
Omezený sociální kontakt, zavřené školy a univerzity, bezútěšné pracovní vyhlídky a obrovská hora dluhů: pandemie zasáhla nás mladé nejvíce. A to navzdory skutečnosti, že virus pro nás představuje nejmenší riziko. Ochranu obyvatelstva jsme nicméně postavili nad naše vlastní zájmy a chovali jsme se velmi disciplinovaně. Solidarita ale nevede jen jedním směrem. Je třeba vidět více solidarity od starších k mladším. Ať už jde o ochranu životního prostředí, gigantickou horu dluhů kvůli pandemii nebo přístup k problematice starobních důchodů.

Jsou mladí lidé naštvanější? Hrozí mezigenerační střet?
Tón, který panuje na sociálních sítích, je stále vyhrocenější. A v hnutí za klima se začínají ozývat hlasy volající po násilí, protože jinak se nic nezmění. Ale já nevěřím, že by to bylo tak hrozné. Drtivá většina si je vědoma, že jediná cesta, jak se z toho dostat, je pracovat na problémech společně, a že všechny generace dohromady musí hledat udržitelná řešení.

Podle průzkumů jsou největší prioritou pro generaci Z vztahy: přátelé, partnerství a rodina. Vy sama jste se nedávno stala matkou, bylo vám teprve dvacet let. Proč?
Protože jsem neměla důvod čekat. Jsem ráda, že mohu svobodně rozhodovat o svém životě a nyní si tuto svobodu užívám naplno.

Jaké byly reakce okolí na rozhodnutí založit si rodinu tak brzy?
Kromě velkého povzbuzování  samozřejmě chybělo porozumění, hlavně od starších lidí. My ale nevidíme život v jedné lince. Vzdělání, kariéra a pak rodina. Kdo si můžete dovolit tvrdit, že to je ten nejlepší a jediný způsob, jak být šťastný? Muži se navíc nikdy nemuseli rozhodovat mezi dětmi a kariérou. Doufám, že ženy budou jednou moci učinit totéž.

Váš životní partner je také vaším obchodním partnerem. Stane se generace Z generací, která poprvé dosáhne rovnosti v profesním a rodinném životě?
Já v to doufám. V otázkách genderu se toho nyní děje hodně, mimo jiné se diskutuje o slučitelnosti rodiny a kariéry, a to i mezi mladými muži. Mým snem je, aby si naše generace mohla svobodně rozhodnout, jak chce žít, milovat a pracovat. Stručně řečeno, že budeme žít co nejvíce sebeurčující život.