Nyní je všude ticho. "Dýchání, tlukot srdce. Právě teď je život to jediné, na čem záleží. Podstata lidské bytosti," říká Anna von Boetticher. Je nepochybně jednou z mála sportovkyň, která se raduje, když si sáhne na dno: potápí se do hloubky 125 metrů, bez láhve stlačeného vzduchu a dokáže zadržet dech na šest minut a dvanáct sekund. Freediveři se vydávají tam, kde je ticho úplné. Zhluboka se nadechnou a ponoří pod hladinu. 

Pokud chcete trénovat tento typ potápění, musíte dobře znát sami sebe a pochopit, co se děje ve vašem těle. Když zadržíte dech, mozek spustí alarm asi po minutě u většiny lidí. Žádá plíce, aby se co nejrychleji naplnily vzduchem. Ale toto je falešný poplach. Krev totiž stále obsahuje dostatek kyslíku k zásobování všech důležitých orgánů.

"Lékaři říkají, že člověk může zadržet dech na 15 minut, aniž by si z pohledu zdraví ublížil. Musíte testovat své limity. Učíte se zůstat klidný," říká Anna von Boetticher. Nic nedokáže zastavit nejúspěšnější německou freediverku, dokonce ani plíce, které jsou příliš malé, ani autoimunitní onemocnění.

Každý ponor, který absolvuje, je cesta do vlastního nitra. Je to zkušenost, která ji fascinuje i po více než desetiletí, během kterého se tomuto sportu věnuje - bez jakéhokoliv technického vybavení. "Když se ponoříte, čelíte extrémním podmínkám světa kolem sebe, a to vás úplně oddělí od všeho. Měříte si síly s hloubkou, vodou. Testujete sebe, své tělo, svou mysl. A vlastní hranice," jmenuje Anna von Boetticher.

Ticho v hlavě
A na co myslí, když se potápí do hlubin? "Když klesám hlouběji a hlouběji, mám oči vždy zavřené. A vždycky si říkám totéž: uklidni se, zůstaň klidná! Během dokonalého ponoru mám pocit, že jsem v bublině. Nejprve se musíte ponořit do hloubky 30 metrů, pak je vzduch ve vašem těle tak stlačený, že máte pocit jako při volném pádu. Zavřu oči a spadnu jako kámen. Tlukot srdce se zpomaluje, neustále si foukám vzduch do uší, abych vyvážila tlak. Jakmile dorazím ke značce označující hloubku, slyším slabý signál, otevřu oči, vezmu značku a pak: Wow. Toto je nejlepší okamžik. Vidím krásu moře. Neuvěřitelný zážitek. Proto to všechno dělám. Úplné ticho. Svět se zastaví, "popisuje pocity freediverka.

V létě 2011 chtěla Anna von Boetticher v Šarm aš-Šajchu vytvořit světový rekord v kategorii s proměnnou hmotností (VWT). V této disciplíně je potápěč tažen na dno závažími. Jakmile dosáhne maximální definovanou hloubku, uvolní závaží a stoupá na povrch sám. Anna von Boetticher se snažila o hloubku 130 metrů, což je cíl, který je jejímu srdci blízký, protože ho už v minulosti dosáhla, ale během potápění - tentokrát ho měla zvládnout na jeden nádech.

Sestup šel dobře, ale během výstupu došlo k incidentu: respirační reflex se spustil předčasně v 120 metrech. Zůstala klidná, i když jí bylo jasné, že utrpí plicní barotrauma - stav, kdy se krev natlačí do plic. Tehdy bylo Anne von Boetticher jasné, že to může být její poslední ponor.

Podařilo se jí dostat do hloubky 40 metrů, kde na ni čekaly pomocní potápěči. Pak ztratila vědomí. Pět dní na to, jak popisuje v knize In die Tiefe (V hloubce), trvala na tom, že si chce prohlédnout videozáznam z nehody. "Viděla jsem načervenalou pěnu, která mi šla z nosu a úst a modrý odstín v mé tváři. Viděla jsem, jak mě vytáhli z vody na plošinu, a jak mi lékař dával masáž srdce. A jak jsem otevřela oči a začala dýchat a s nepříčetným pohledem bojovala mezi vědomím a komatem, "vzpomíná Anna von Boetticher.

O několik dní později se už opět potápěla. Otázky však stále zůstávají: Co se pokazilo? Může se to stát znovu? Měla by se úplně vzdát své vášně? Pneumonológ říká, že je zázrak, že byla schopná zůstat v této situaci klidná. "Panika je to, co zabíjí. Zpanikaříte a přijde okamžitá smrt," říká freediverka.

Mezi vojenskými plavci a důlními potápěči
Díky svým schopnostem so o ní začali zajímat lidé, se kterými by se bez potápění nikdy nesešla. V roce 2015 ji kontaktovalo německé námořnictvo. Vede přednášky v námořní škole v Bremerhavenu, kde si získala respekt instruktorů a rekrutů. Kromě Bundeswehru předává své zkušenosti i potápěčům hasičské služby a policejním potápěčům.

Tyto závazky jsou jejím hlavním zdrojem příjmu. Anna sama k tomu říku, že z freedivingu nezbohatnete - a pravděpodobně ho ani nebudete moci dělat navždy. "Nemám datum spotřeby! Nejsem jogurt! Pokud se zítra již nebudu moci potápět, okamžitě se pustím do lezení po skalách a budu mít z toho radost. V životě je důležité být vysoce soustředěný, ale zároveň uvolněný. Umožní vám to překonat fyzické a duševní limity a zažít pocit absolutního štěstí " dodává Anna von Boetticher.

Text: Christoph Grenacher
Image: Daan Verhoeven

Webové stránky: Anna von Boetticher