Nicolas Maury: „Najít cestu k seberealizaci je těžké“

Kina jsou naštěstí ve většině evropských zemích již otevřená. Jednou jste řekl, že kino "léčí" lidí. Co jste tím myslel?
Pevně vařím, že fikce nás může uzdravit a mnohému naučit. Často si myslíme, že se učíme z dokumentů někde na internetu - ale ve skutečnosti jsme jen konfrontováni se sestříhanými informacemi. V kině je to s fikcí na velké obrazovce jiné. Zaprvé - krása zásadně osvěží, rozšíří a napraví mysl. Zadruhé - akt sledování života někoho jiného a identifikace se s ním dává do pohybu naše myšlenky. Poznáváme sami sebe a začneme o sobě znovu přemýšlet. To může být velmi léčivé.

Ano. To se vám osobně povedlo díky roli homosexuála Hervého ve francouzské, velmi populární, sérii Netflixu "Call My Agent!" Hodně mladých mužů vám psalo a děkovalo vám, protože se v té postavě poznali a našli způsob a odvahu, jak mluvit o své sexualitě. Očekával jste, že něco takového spustíte?
Ani ne, ale mám z toho velkou radost. Znamená to pro mě hodně. Doufám, že to, co dělám, je politické a poetické a pomáhá to mladým i starým přijmout sebe sama - a to nejen nejen z hlediska své sexuality. Nechci být umělcem, který předává pouze jednu zprávu a dělá filmy určené pro jednu skupiny lidí.

Ve svém nejnovějším filmu "My Best Part" (ve francouzském originálu „Garçon chiffon“ v překladu „To nejlepší ze mě“) dodáváte křehké postavě jiskru. Váš herecký výkon vám přinesl nominaci na "European Shooting Star" (pozn. Redakce: Evropský herecký objev) na Berlinale 2021 ...
... "Shooting Star" - jaký titul? Jsem nadšený, že jsem to ve čtyřiceti dotáhl tak daleko (smích).

Ve filmu ztvárňujete postavu herce Jeremiela, který hledá sám sebe, život podle vlastních představ, a jehož nakonec zachrání divadlo. Bylo to tak i u vás?
Zachránilo je možná trochu přehnané. Ale ano, divadlo miluji. Neustále klade otázky a podněcuje k neustálým výzvám.  Jedndušeho činí život mnohem krásnějším. Spojuje mě s něčím velmi originálním, téměř starodávným. Jistým způsobem mě činí lidským, možná až příliš lidským.

V tomto filmu velmi otevřeně projevujete svou osobní křehkost. Odpovídá tato prezentace vaší vlastní zranitelnosti?
Byl jsem ovlivněn francouzskou kinematografií 90. let, filmy autorů jako jsou Noemie Lvovsky, Laurence Ferreira a Oliviera Assayase. Všichni zobrazovaly postavy, které vyjadřují citlivost vůči vnějšímu světu a připouštějí, že nezvládají společenský tlak - že musí něčeho dosáhnout, mít rodinu a kariéru. Není to tedy nic nového. Ale je pravda, že dnes takovpostavy vidíte ve filmech mnohem častěji. Mám ale dojem, že jde spíše otrend, jak o vnitřní potřebu.

Co tím přesně myslíte?
Dnes vídám hodně mladých herců, kteří jen "plavou" vlastním životem, nijak se nezlepšují, ale tváří se mile a zábavně. Tokovému postoji nerozumím. Zdá se mi to zkrátka neupřímné. Já se to snažím nedělat. Pokouším se být co nejčestnější a ne jen ztvárňovat nějako postavu.

Byl to váš záměr i ve filmu "My Best Part"? Nehrajete v něm pouze hlavní roli, napsal jste poprvé i scénář a snímek jste také režíroval.
Ano, chtěl jsem být co nejupřímnější. Chtěl jsem vykreslit ústřední mužskou postavu plnou rozporů. Jérémie je někdy záměrně nesnesitelný, ale jako divák ho chcete často obejmout. Není jen obětí společnosti, ale i obětí sama sebe. Stát se člověkem, který rozhoduje sám za sebe je těžké a vyžaduje to hodně práce a disciplíny. A film má také politický rozměr - vykreslil jsem mužského hrdinu, který nemá motorkářskou helmu a hluboký hlas.

Znamená to, že chcete předefinovat mužnost?Možná bychom se měli
přestat dívat na mužnost jako na stálý koncept, protože to nedává příliš
prostoru pro sebeurčení.
Měli bychom muže osvobodit od vzorce - milý smolař nebo pořádný chlap. Mezi nimi totiž existuje tisíc dalších variací. Měli bychom nechat prostor, aby se každý člověk mohl vyjadřovat osobně na místo toho, aby byl definován svým okolím.

Vaše poznávací znamení je váš zvláštní, spíše vysoký a jemný hlas. Upřímně řečeno, byl jste někdy v pokušení manipulovat s ním, tak aby "ladil" s klasickým mužským hlasem?
Myslím, že někteří herci mohou cítit pokušení "zamaskovat se", aby zvýšily svoji popularitu. Já ne, vždy jsem byl k sobě vždy upřímný. Ale ne proto, že se cítím uchvácen sám sebou, ale protože věřím, že svým hlasem mohu spustit něco, co se dotkne i jiných lidí. A hlas je důležitý nástroj.

Veřejně jste se postavil za práva LGBTQ + komunity. Jste také prezident Queer Palm (pozn. redakce: Nezávislé, sponzorované ocenění pro filmy související s LGBT tematikou) na filmovém festivalu v Cannes pro tento rok.
Ano má to pro mě obrovský politický význam. Na Queer Palm se mi líbí myšlenka odměnit filmového nadšence a vyzvednout jeho svět nehledě na to jakkoli je velký, nebezpečný či vzrušující.

Copak ve světě kultury ještě není dostatečně probuzené povědomí o rovném zacházení?
Mnoho lidí si myslí, že svět kultury a umění je velmi otevřené místo. A přestože jsou dnes menšiny zastoupeny ve filmu rovnoměrně, neměli bychom příliš rychle podlehnout dojmu, že kino je místo, kde se s lidmi z LGBTQ + zachází vždy laskavě. Ať už na hudební nebo filmové scéně nás čeká ještě hodně práce.