Seberealizace je velmi naplňující

V květnu vám bylo 50. Výzkumy na téma štěstí uvádí, že křivka štěstí má tvar písmene U, že od zhruba 45 roku života se opět cítíme šťastnější. Souhlasíte?
Nepřikládám svým narozeninám velký význam, ale ano, dnes se cítím šťastná. Samozřejmě, že si uvědomuji, kolik mi je let, i tak se cítím dobře. Jsem vděčná za to, že jsem zdravá. Za to, co jsem dokázala a za život, který nyní žiji.

Lidé říkají, že padesátka je nová třicítka, souhlasíte s tím?
Doopravdy se cítím jako mladý člověk, což je také díky mému životnímu stylu. Pokud to jde, každý den začínám sportem – ráda jezdím na kole, běhám nebo chodím často plavat – vyčistí mě to a současně také uzemní. Jsem také velmi aktivní v ostatních směrech a často cestuji. To mi také pomáhá zůstat duší mladá. 

Stane se člověk s vyšším věkem sebejistější?
Určitě. Za ta léta se naučíte nastavovat limity a správně se rozhodnout, co je pro vás dobré. Více si vybírám, co zrovna chci dělat a potkávám se jen s lidmi, se kterými chci opravdu trávit čas. Tento druh seberealizace je velmi naplňující a dává životu novou hloubku.

Byla jste jednou z nejlepších dětských tenistek a na vrchol jste to dotáhla v rekordním čase. Ve svých 14 letech jste byla nejlepší juniorskou hráčkou na světě, v 15 jste byla v semifinále tenisového turnaje French Open. Cítila jste se někdy, že jste přišla o svoje dětství anebo, že bylo určeno někým jiným než vámi?
Věřím, že pokud děláte něco, na čem vám záleží, cítíte se svobodní. Ale byly tam momenty, kdy jsem se více soustředila na média a na to, co ode mne čekají fanoušci než na to, co jsem chtěla já sama. A to bylo ještě před tím než existovaly nějaké sociální média. Pro mladé hráče je nyní tento tlak o dost větší.

Později jste přiznala, že pro vás bylo obtížné zvládat tolik slávy, tak rychle.
Ano, na začátku mé profesionální kariéry jsem byla velmiintrovertní a stydlivá, také jsem nemluvila Anglicky, což vedlo tomu, že pro mne byly veškeré mezinárodní rozhovory noční můrou.

Je pravda, že kvůli tomu jste naschvál prohrála, jak to tvrdili některá média?
Ne naschvál. Ale tento strach mě formoval. Pamatuji si, jak mě při semifinále zrovna napadlo: „Když se dostanu do finále, budu muset zase mluvit s novináři.“ A od toho momentu to šlo z kopce, prohrála jsem. Naštěstí potom, co uplynul nějaký čas, se touha vyhrát turnaj stala silnější než ten strach.

Za vaši kariéru jste zažila epické duely se svou hlavní rivalkou Steffi Graf. Ona vyhrála 29 zápasů ze 40, a to nejvíce bolestivé, 11 ze 12 utkání na Grand Slamu. Vytvořila jste si vůči ní osobní odpor nebo dokonce pocit nenávisti?
Naopak, Steffi pro mne byla čirým štěstím. Dokázala ze mne v tenise dostat úplně nejvíc a mimo kurt byla velmi decentní. Potom, co jsme přestali hrát tenis, jsme se staly kamarádkami.

Přesně před 30 lety jste zvládla porazit Steffi Graf ve finále US Open. Co bylo ten den jinak?
Začala jsem hrát, co jsem zkoušela se svým trenérem, tedy běhala jsem na síť, kdykoli to šlo, plná jistoty a odhodlání. Tato nečekaně útočná taktika mi nakonec pomohla vyhrát. Byl to nejdůležitější moment mé tenisové kariéry. Po všech těch letech tvrdé práce se mi splnil sen. Nikdy jsem si nedovedla představit takovou radost a pocit osvobození a tenis jsem si tak začala užívat ještě více.

Nicméně po šesti letech, když vám bylo pouhých 26 let, jste oznámila konec tenisové kariéry. Litujete dnes, že jste odešla tak brzy?
Ne, v tu dobu jsem už byla na profesionální dráze dvanáct let a cítila jsem se velmi unavená a nemotivovaná. Když jsem se probudila, pomyslela jsem si: „Nyní musím opět začít trénovat, i když vlastně doopravdy nechci.“ Mluvila jsem se svým psychologem a uvědomila jsem si, že dost je dost. Vždy jsem naslouchala svému vnitřnímu přesvědčení, a proto jsem vyrovnaná se svými rozhodnutími.

Hodně sportovců má problém po ukončení aktivní sportovní kariéry pokračovat v „běžném“ životě. Také jste spadla do této propasti?
Ne. Pomohlo mi, že jsem věděla, co přesně chci dělat po své sportovní kariéře: Rozšířit svůj parfém po celém světě. Můj otec, bývalý manager General Motors, mě v tom podporoval. Mezitím se má značka rozrostla o hodinky a módní kolekci.

Žít také znamená snít. Čeho všeho byste chtěla dosáhnout v následujících deseti letech?
Nejsem typ člověka, který by si psal seznamy. I v budoucnu chci žít svobodně stejně jako nyní. A také doufám, že budu moci brzy navštívit nová místa, například Indii nebo Maroko.

Dožíváme se stále vyššího věku. Když se bavíme o životních snech, chtěla byste se dožít sta let?
Nevím, jestli to dotáhnu na stovku. Žiji zdravě, protože se ráda cítím dobře. A snažím se užívat si každý den. Možná má koronavirová pandemie svou světlou stránku: Učí nás, že nejsme schopni vše kontrolovat, a že bychom si měli více užívat přítomnosti, svobody a našich přátel.