Rozhodující je období mezi 20. a 30. rokem života

Průměrná délka života se od roku 1960 celosvětově prodloužila o více než dvacet let. Zdá se tedy logické, že máme více času na rozvoj a dospívání. Je dnešní „třicítka“ novou „dvacítkou“?
Ne, není. To je rozšířená mylná představa nejen mezi mladými lidmi, ale také mezi vědci, kteří mluví o „prodlouženém dospívání“ a vykládají dospělost jako výsledek procesu probíhajícího mezi 18. a 29. rokem života. Pochází také z médií, která vymyslela pro dvacátníky takové termíny jako „kidults“ (dítě-dospělí). Podle mého názoru to bagatelizuje nesmírně důležitou fázi života, což může mladým lidem způsobit potíže.

Revoluce dlouhověkosti je ale fakt. V zemích, jako je Švýcarsko, Německo a Francie, se již mnoho lidí dožívá hodně přes 80 let. Pak je jistě v pořádku, když skutečný život začíná až ve věku 30 let.
To, že žijeme déle, neznamená, že nezáleží na tom, co děláme ve dvaceti. Díky moderní medicíně a vědě se nám možná podaří prodloužit život, ale biologicky nejsme nové bytosti. Faktem je, že období mezi 20. a 30. rokem života je nejdůležitější dekádou pro nezávislý a sebejistý život.

V jakém smyslu?
Naše osobnost se mezi 20. a 30. rokem života mění více než kdykoli jindy v průběhu našeho života. 80 procent klíčových rozhodnutí ve svém životě děláme před 35. narozeninami. Mnoho lidí – v USA více než polovina – je v době svých 30. narozenin již ženatých nebo ve vztahu se svým budoucím partnerem.. Navzdory pokroku v medicíně na podporu plodnosti mají ženy v Evropě a USA své první dítě průměrně před třicítkou. Je také prokázáno, že prvních deset let pracovního života je rozhodujících pro naši kariéru a následnou výši příjmů. A konečně: léta kolem 20. roku života jsou také velmi důležité pro vývoj našeho mozku.

Nejsou naše mozky zralé už po pubertě?
Nyní víme, že mozek se stále významně vyvíjí až do konce našich dvaceti let, a to díky našim novým zkušenostem. Vzorce chování, které si během této fáze osvojíme, nám zůstanou po celý život. Podle hesla „Pokud to nepoužíváš, tak to ztratíš“ jsou nová spojení v našem mozku udržována a zrychlována. Na druhou stranu spojení, která nepoužíváme, zanikají. V neurovědě se tomu říká „přežití těch nejrušnějších“. Proto je tak důležité tyto roky dobře využít a vědomě získávat zkušenosti, místo abychom čekali, až nám bude třicet.

Co dnes mladým lidem brání převzít kontrolu nad svými životy?
Na jedné straně je zde určitá míra nedbalosti kvůli rozšířené iluzi, že dnešní mladí lidé mohou všechno udělat později. Na druhé straně je zde velká nejistota a strach, protože doba mezi 20. a 30. rokem života není jednoduchá. Je to velmi nejistá fáze života. Nevíme, s kým strávíme život, kde budeme žít a jakou budeme mít kariéru. Nevíme, zda budeme schopni platit své účty a vést bezstarostný život. V důsledku toho se mnoho dvacátníků cítí paralyzováno, a proto se zdráhají přijímat výzvy.

Co byste jim poradila?
Nenechat se paralyzovat tím, co se pokazí, ale vizualizovat si své naděje a sny a přemýšlet, co teď mohu udělat, aby se splnily. To nezjistíme tím, že se necháme unášet a budeme filozofovat o lásce a životě. Musíme se aktivně rozhodovat a vědomě utvářet svůj život. Jde o budování kapitálu identity a investování do aktivit a věcí, které nám pomohou v budoucnu.

Je v této fázi života nastaven kurz i pro naši finanční nezávislost?
Absolutně. V této fázi života si osvojujeme návyky, které nám zůstanou po celý život, takže dvacítka je ten správný čas procvičit si hospodaření s konkrétním rozpočtem a odložit si něco do budoucna. Obecně by se dalo říct, že naše křivka učení ve dvacátých letech života ovlivňuje naši finanční nezávislost po třicítce a dále.

Současní dvacátníci jsou z generace Z. Budou vyrůstat rychleji než generace před nimi?
Ano i ne. Na jedné straně jsou realističtější, aktivnější a motivovanější, pravděpodobně v důsledku ekonomických krizí, kterými již prošli. Na druhé straně je mnoho těch, kteří jsou velmi nejistí kvůli problémům, jako je změna klimatu, pandemie nebo válka. Cítí se bezmocní a věří, že svět už nikdy nebude dobrý, ať udělají cokoli. Je pro ně obtížné dobře využít svůj čas a nastavit správný směr své budoucnosti.

Vy sama patříte do generace X, v 90. letech jste byla dvacetiletá. Udělala byste věci jinak, kdybyste tehdy věděla to, co víte nyní?
Generace X byla první generací, která začala toto údajné „prodloužené dospívání“. Nezahálela jsem, ale měla jsem řadu různých zaměstnání a získala jsem určitý kapitál pro profesní identitu. Tehdy jsem si ale myslela, že mám více času na hledání partnera a založení rodiny, a začala jsem vlastně příliš pozdě. Naštěstí mám dvě úžasné dcery.