"V životě musíte vědět, jak být přiměřeně nerozumní"

Ulfe Poschardte, vaše nová kniha je založená na pesimistickém pohledu na dnešní dobu: svobodný a sebejistý jednotlivec je dnes v ohrožení. V čem vidíte hrozbu?
Filozof Immanuel Kant kdysi prohlásil, že hlavní příčinou nevyspělosti je lidská lenost a věřím, že trefil hřebíček na hlavičku. "Být zralý" je jedna z možností, kterou lidé na pochybách většinou nechtějí akceptovat. K tomu přidejme moderní technologie, které lidem stále více usnadňují být nedospělými. V dnešní době můžeme pomocí počítačových algoritmů řídit svět a zároveň se nechat ovlivňovat. Je to jako v samořídícím autě – v budoucnosti bude každý pouze pasažérem.

Současný průzkum Swiss Life ukazuje, že dva ze tří Středoevropanů sami sebe vidí jako sebejisté. Na druhou stranu ale říkají, že si přejí mít uznání třetí strany. Proč si myslíte, že stále více lidí chce být zbaveno své odpovědnosti?
Je to pohodlné a sociálně přijatelné. Oportunismus je lákavý ve své domnělé neškodnosti, ale přitom je jako jed liberální demokracie, který postupně rozkládá věci a hodnoty.

Zasazujete se o návrat k sebeurčení, když volíte Kantův koncept „zralosti“. Je zralost synonynem pro sebeurčení?
Ne, tato slova mají odlišný význam. Zralost je předpokladem pro naplnění svobody. Sebeurčení je jejím výsledkem.

Co to vlastně znamená být „zralý“?
Být „zralý“ je vnitřní postoj a schopnost jednat a myslet samostatně. Je to bezpodmínečná vůle převzít osobní odpovědnost a jednat sám za sebe. Dalo by se to říci i jiným způsobem: je to jako „být autorem své biografie“.

Zralostí je pro vás také schopnost „driftovat“. Jako když se řidič rallye žene do zatáčky, měli bychom i my převzít kontrolu nad našimi životy. Zní to celkem nebezpečně. Je to tedy tak, že vyzrálý člověk miluje adrenalin?
Ne, ale není ani zbabělcem. Riskovat se vyplácí tam, kde můžeme dosáhnout lepšího, vědomějšího a také vzrušujícího života. Důležité je nestát se závislým na riskování. Závislost naopak zbavuje lidí jejich samostatnosti a zralosti a je tedy opakem svobody. Na druhou stranu, nic se nežene zatáčkou tak dobře jako staré Ferrari nebo nové Porsche GT3RS. Sebeurčení zahrnuje i odvahu riskovat. Stejně jako řidič rallye projíždí zatáčkou, i my bychom měli převzít kontrolu nad životem. V životě totiž musíte vědět, jak být přiměřeně nerozumní, abyste mohli být šťastní.

Neomezujete se pouze na teorii, jasně popisujete 16 různých způsobů, jak žít jako vyzrálý člověk. Od vlastníka firmy, přes intelektuála až po spotřebitele. Skateboardistu označujete jako skutečný prototyp vyzrálé osoby. Jaké jsou jeho vlastnosti?
Skateboardista si tančí životem a zůstává svobodný. Vykazuje obrovskou dávku disciplíny, když dosahuje těch nejmenších úspěchů a pokořuje gravitaci. Svobodný člověk chce létat a skateboardista se o to snaží každý den. Pokud cítím smutek z toho, že lidi svoboda vůbec nezajímá, zapnu si skateboardová videa a hodiny na ně koukám. 

Také vyzdvihujete Gretu Thunberg jako model nové a zralé generace žen. Co se od ní můžeme naučit?
Můžeme se naučit vzít věci do vlastních rukou. Sednout si před školu s cedulí, a přitom vytvořit jedno z nejúčinnějších politických hnutí 21. století. Greta Thunberg a Luisa Neubauer jsou vzory pro lepší a zdravější život. Považuji je za obohacující.

Píšete, že „zralost není něco s čím se člověk narodí, ale musí se na ní pracovat“. Jak se to člověk naučí?
Musíte chtít sami. Nejdůležitější je naučit se zralosti. brzy. Učinit někoho zralým znamená naučit ho samostatnosti, inteligentně pochybovat a ne bezmyšlenkovitě poslouchat.

Jakou roli hraje životní styl? Podle výše zmíněného průzkumu lidé na venkově mají větší pocit sebeurčení než obyvatelé měst.
Menší odcizení a větší kontakt s realitou pomáhá k vyzrálosti. Dosáhnout sebeurčení je zdlouhavý a nekončící proces. Kromě odvahy to vyžaduje ještě houževnatost a disciplínu. Těmito vlastnostmi oplývají lidé na venkově častěji.

Lidé, kteří v sobě mají jasno, jsou také méně vystresovaní, více spokojení a optimističtější. Je vyzrálost klíčem ke štěstí?
Určitě. Pro mne by byl nevyspělý život ztrátou času. Nicméně také se často chovám nevyzrále. Skoro jako bych chtěl okusit něco jiného než vyzrálý život. Nikdo nechce protestanský systém vlády rozumu v existenciálním smyslu.

Podle výzkumu Swiss Life, koronavirus v nás posílil pocit sebeurčení. Překvapuje vás to?
Ne, v dobách existenčních problémů se lidé berou vážněji. Chápeme křehkost bytí a uvědomujeme si, že život jednou skončí. Virus nás učinil zranitelnějšími a také citlivějšími.

Také vidíte zralost jako politickou nezbytnost.
Absolutně. Zralost je předpokladem demokracie. Je to výsledek svobodného formování vůle a tedy jediná forma politické organizace, kterou zralí občané potřebují.

Jaká je námitka proti tomu, že se svět se svými globálními problémy stává stále komplexnější, individualita jedince ustupuje do pozadí a kolektiv se stává důležitějším?                                                             Minulost Německa je příkladem toho, jak se z NÁS může stát noční můra. Pouze samostatný subjekt očkuje společnost proti upadnutí do nesvobody. Měli bychom si to uvědomovat zejména v době, kdy je liberální demokracie ohrožena populisty a radikály.