Gabriela Končitíková: "Baťa tvrdí, že pracovat přesčas je neschopnost uvědomit si vlastní hodnotu"

Pracujete jako projektová manažerka v Nadaci Tomáše Bati. Publikujete, přednášíte. Kde se u vás vzal zájem o baťovský odkaz?
Je to již patnáct let, při psaní své bakalářské práce zde na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, na Fakultě humanitních studií. Zvolila jsem si téma sociální systém firmy Baťa a nadchla mě jeho nadčasovost. Když mi bylo dvacet, Baťa pro mě představoval jen boty. Měla jsem neskutečné štěstí, protože jsem se už v prvním roce, kdy jsem se začala zajímat o baťovský odkaz, potkala s absolventy Baťovy školy práce. 

Proč bylo právě toto klíčové?
Každý, kdo měl možnost setkat se s absolventem Baťovy školy práce, musí být jednoduše fascinován.  Vidět životní elán a energii devadesátníků, kteří mají oči dvacetiletého nadšeného dítěte, na to nemůžete zapomenout. A mě zajímalo, čím to je.

A zjistítíe, že všichni, kdo se zajímají o "baťoviny", mají ten příběh téměr stejný. Najdete si témata, která vás baví, pak jdete poprvé do archivu, a tam najednou vidíte, že to není žádná pohádka, že to opravdu fungovalo v praxi. Není to ani žádná utopie, protože za tím stojí reální lidé, kteří ještě žijí, a pak některé z nich i opravdu potkáte.

Jak vás setkání s absolventy Baťovy školy práce ovlivnilo?
Zdálo se mi neskutečně důležité uchovat jejich osobní příběhy. To jak se měnily, rostly, co všechno museli u Bati překonat. Co je to naučilo do života. Takže jsem potom další studia a vlastně i všechen svůj volný čas, trávila svojí zálibou. Chodila jsem po domovech seniorů, jejich bytech, prohlížela jsem se s nimi alba. Díky tomu mám kvantum materiálů z oblasti orální historie.

Dá se říci, které baťovské téma je vaše nejoblíbenější?
Mám ráda téma baťovských žen. Pro mě tyto dámy, které jsem potkala ve věku 90 let, byly ztělesněním asi všeho, co má žena mít. Byly velmi sebevědomé, nikdy by s nikým nesoutěžily, vždy byly upravené a zajímaly se o vše od kosmetiky po světové dění.

Zajímá mě také téma baťovské životní filozofie, jak budovat sebe sama. To nelze oddělit od ekonomických aspektů jako samospráva dílen a účast na zisku a ztrátě.

Můžete uvést příklad?
Například Baťova zásada transparentní mzdy. Dovedete si představit, že byste dnes přišli do firmy a všichni by věděli, kdo, kolik a za co bere? Vždyť by se tam pozabíjeli ... Lidé na takové kroky musí být připraveni a mentálně vyzrálí. Třeba komunikovat, proč je transparentnost v kariérním růstu a ve mzdách dobrá a také pracovat s člověkem, aby to přijal. To se od sebe nedá odtrhnout. A mě na tom asi nejvíc baví to propojení, že je to jako živý organismus. Pokud se začnete měnit v jedné věci, například v práci, přenášíte si to i domů a zlepší se to i tam.

Hodně přednášíte pro firmy, které baťovská filozofie fascinuje a chtějí ji aplikovat do svého chodu. Existují dnes společnosti, které stoprocentně dodržují tento systém?
Stoprocentně dodržet to nelze. Baťa, stejně jako jeho systém, se vyvíjeli. On cestoval po světě, denně četl v lidském chování, inspiroval se a zlepšoval to, co už vytvořil. A stejně tak se zlepšuje i  systém. Dnes ani není žádoucí mít firmu, která to bude dělat přesně jako Baťa. On k uplatnění své filozofie a myšlenek využíval nástroje své doby. Dnes je důležité zaměřit se například na uvolnění energie lidí, na zvýšení pracovního výkonu na základě podpory emoční stability. To jsou témata, která začínáme objevovat až dnes. I Baťa se přizpůsoboval. Neměl například dvě dílny stejné.

Jak to?
Měl stejné zásady a principy, které musely fungovat, ale každá dílna měla jinou dynamiku nebo styl komunikace. Měli jste dílnu „srandistů“, kde se celý den bavili, ale přitom měli i pracovní výkon. Měli jste dílnu fakt ostrých chlapců, kterým nedělalo problém poslat se do háje, ale to prostě byla jejich komunikace. Špatnou emoci si neodnášeli domů a fungovalo jim to. Učí nás to, že každá firma je jiná. Základem je přestat popírat, že je člověk člověkem. Vezmete si základy a tomu přizpůsobujete firmu.

Je ale něco, co lze aplikovat okamžitě a všude?
Ale ano. Baťa říkal, že pro lepší mentální zdraví lidí je důležité končit každý den ve stejnou dobu. Táhnout přesčasy dlouhodobě není žádné hrdinství, je to neschopnost uvědomit si vlastní hodnotu, hodnotu své rodiny a vztahů. Baťa říká, že nemůžeš chodit domů úplně unavený a vyšťavený, protože tvá rodina si  zaslouží víc, než jen zbytky energie. Být dennodenně v práci od sedmé do desáté večer nemá smysl. O to rychleji vyhoříte.

Co je tedy základní ideou, se kterou firmy i dnes umí pracovat a aplikovat ji ve svém prostředí?
Platí, že chování lidí nemůžete změnit jinak než osobním příkladem. Naštěstí to začínáme chápat. Ještě před pěti lety jsem měla firmy, které chtěly aplikovat "baťoviny", ale jejich šéf byl často mimo. Přišel na svačinu, dal si kávu, pak šel na oběd, odpoledne zase na kávu a půl roku se tam neukázal. Ne proto, že by létal po světě a dělal byznys jako Baťa, ale byl na dovolené. Jak potom mohl chtít zodpovědný přístup od svých lidí? Nemohl. Ale dnes už se to mění. Každoročně rozesíláme pozvánky na oslavy prvního května a už se mi vícekrát stalo, že mi šéfové velkých firem řekli: „Promiň, Gábi, velmi rád bych přišel, ale nemůžu, chlapy jsem poslal během státního svátku do výroby,  já tam musím být také." Tak je to správné.

Během pandemie jste napsala knihu Inspirace Baťa , která přináší nový pohled na filozofii Baťa a ukazuje, jak začít s budováním sebe sama, změnou životních postojů i vnímání světa, podle baťovských principů. Prý je první svého druhu, proč?
Vždy, když jsem dopřednášela, za mnou chodili lidé a říkali: „Já bych podle toho chtěl na sobě začít pracovat. Kde to najdu?“ Ale já jsem nic neměla. Proto jsem se na začátku prvního lockdownu vše sepsat.. Za dva, tři měsíce jsem měla téměř hotovo. Pak ale přišel moment, kdy jsem nevěděla, jak dál. Pak jsem na to přišla. Že bych měla začít z těch 99 baťovských tipů a triků používat alespoň třetinu.

Jak to dopadlo?
Neskutečně vám to změní život. Jsou to drobnosti, například, že když vám někdo děkuje, nikdy mu nesmíte odpovídat „není zač“. Vždy musíte odpovědět „rádo se stalo". Protože ta věta vám pomůže uvědomit si, že jste pro někoho něco udělali, a že si toho ten člověk všiml a váží si toho.

Baťoviny si daleko více váží času a energie než peněz. Peníze mohou přijít, ztratíš je, zase je vyděláš, je to různé, ale čas nikdy nevezmeš zpět, stejně jako energii.

Knihu Inspirace Baťa si můžete koupit ZDE >>>

Co dalšího jste se naučila, když jste začala sama žít podle baťovských principů?
Spánek a jídlo jsou alfa a omega. Vím, že když začínám být přetížená, prostě se musím vyspat nebo najíst. Dříve jsem bývala tak nervózní, že jsem před přednáškou nemohla jíst. Dnes už vím, že musím, protože jinak nedám lidem potřebnou energii.

Neskutečně mě fascinuje Baťova myšlenka, že spát osm hodin denně nebo zdravě a pořádně jíst není ani naše volba, ani to, jestli se nám chce nebo nechce. To neexistuje. Pracujeme-li s jinou lidskou bytostí, je to naše povinnost. Protože únava, hlad nebo tíha od přejezení ovlivňují naši psychiku, tím pádem nám klesá emoční stabilita a pak jsme podráždění a protivní. A Baťa by řekl, že neexistuje větší zlo než otravovat jiné lidi svými myšlenkami nebo svými hloupými řečmi a blbou náladou jen proto, že sami sebe nemáte jako prioritu.

Žijete život podle vlastních představ?
Určitě existují věci, které bych chtěla změnit a pracuji na tom, tak nějak baťovsky. Ale cítím neskutečný vděk za to, že si chodím do práce pohrát. Že jsem svojí prací někomu užitečná a když vidím energii, která dokáže vzniknout na přednáškách nebo besedách, je to úžasné.

Víte, kolik lidí se mi už na přednášce rozplakalo? Já na nich vidím jak najednou začnou přemýšlet úplně jinak, jak se rozsvítí a ukáže se,  jak Baťa říkal, že každý má v sobě tvůrčího ducha. To vytvoří opravdu neskutečnou energii. To si pak říkám si, že to stálo za to – i kdyby to ovlivnilo jen jednoho jediného člověka.