Peníze používáme k regulaci svých emocí

Někteří lidé šetří až obsesivně, jiní utrácejí s lehkostí. Kdy se formuje náš vztah k penězům? 
Mnohem dříve, než si většina lidí myslí. Pocit vlastní hodnoty, naše vazebné vzorce i schopnost regulovat emoce se vyvíjejí už v dětství – a později se promítají do finančního chování. Pokud má někdo potíže s regulací emocí, často má potíže i s regulací výdajů. Může se pohybovat mezi extrémní šetrností a nutkavým utrácením.

Jsou tedy finanční návyky méně o číslech a více o emocích?
U mnoha mých klientů ano. Peníze jsou často nástrojem, kterým vyjadřujeme nevědomé pocity. Někteří si odpírají věci, které by si mohli dovolit, protože se necítí dostatečně „hodni“ nebo se bojí vlastní chamtivosti. Jiní utrácejí impulzivně, aby utišili úzkost, samotu nebo nudu. Chování může působit iracionálně, ale z emočního hlediska často dává smysl.

Jaké druhy „finančních traumat“ existují?
Existují ta zjevná. Pokud rodina prošla například bankrotem, velmi pravděpodobně to ovlivní vztah k penězům, úzkosti nebo strach z opakování chyb rodičů. Ještě zajímavější jsou ale nefinanční zkušenosti, které mohou mít ještě hlubší dopad.

Například?
Zkušenost opuštění v raném věku nebo šikana ve škole. Vazebné vzorce hrají zásadní roli. Člověk s úzkostným stylem vazby může používat peníze k tomu, aby si udržel druhé nablízku – například přehnanou štědrostí vůči partnerovi nebo přátelům. Dávání dárků se stává způsobem, jak si zajistit lásku a ujištění. U jiných mohou nevyřešené vazebné problémy vést k chronickému nadměrnému utrácení.

Můžete uvést příklad z praxe?
Pracovala jsem s mužem kolem dvaceti let, který ke mně přišel s problémem nadměrného utrácení. Stále bydlel u rodičů. Když jsme šli více do hloubky, ukázalo se, že jeho utrácení souviselo se strachem z odloučení – z opuštění rodinného domova, osamostatnění a možné ztráty emoční blízkosti s rodiči.

Jak tyto rané zkušenosti ovlivňují zacházení s penězi?
Projevy se pohybují od relativně běžných až po velmi destruktivní. Někteří si vytvářejí neudržitelné nákupní návyky, jiní hazardují, tají finance před partnerem, zpronevěřují peníze zaměstnavateli nebo vyčerpají celoživotní úspory v rámci tzv. „findom“ (financial domination) – sexuální praktiky, při níž člověk zažívá potěšení z dávání peněz bez jakéhokoli hmatatelného protiplnění.

Ve své knize Money on Your Mind popisujete také pojem „finanční anorexie“. Co to znamená?
Jde o extrémní omezování výdajů. Pracovala jsem například s mužem, který velmi dobře vydělával, ale nevlastnil ani zimní kabát a byl téměř hrdý na to, že snáší chlad. Vyrůstal s matkou, která si neustále něco odpírala, a brzy se naučil, že sebezapření je ctnost.

Co je za takovou extrémní zdrženlivostí?
Často kombinace potřeby kontroly a strachu – strachu z chamtivosti, ze ztráty kontroly i ze zatěžování druhých vlastními potřebami. Psychologicky je to velmi podobné mentální anorexii: omezení se stává zdrojem pocitu vlastní hodnoty.

Opakem je emoční utrácení nebo tzv. „retail therapy“. Proč to alespoň dočasně funguje?
Protože nakupování spouští uvolňování dopaminu. Úleva je však krátkodobá. Postupem času je potřeba utrácet více a rychleji, aby člověk dosáhl stejného emočního efektu. Někteří lidé také nakupují v naději, že se tím promění. Jedna moje klientka byla závislá na luxusních kabelkách. V dětství ji jeden rodič opustil a druhý ji emočně zanedbával. „Věci zůstávají,“ říkala mi. „Lidé odcházejí.“ Kabelky pro ni představovaly náhradu za pocit bezpečí.

Tyto vzorce často provází silný stud a vina. Proč jsou peníze tak citlivé téma?
Protože většina z nás se nikdy nenaučila, jak s penězi zdravě zacházet. Neustále se srovnáváme s ostatními a předpokládáme, že si vedou lépe. Peníze jsou úzce spojené s pocitem vlastní hodnoty – a právě proto je tak těžké o nich otevřeně mluvit.

Proč se lidé někdy finančně sami sabotují?
Často proto, že se necítí dostatečně hodni nebo se bojí něco požadovat. Pracovala jsem s lidmi, kteří odvádějí skvělou práci, ale nedokážou si říct o zaplacení a poslat fakturu. Minulá ponížení či kritika je stále umlčují.
Existují rozdíly mezi muži a ženami, pokud jde o nezdravé finanční chování?
Určité vzorce existují, ale jsou spíše sociální než biologické. Mnoho žen se cítí v oblasti financí méně sebejistě, i když vydělávají stejně jako jejich partneři. Často proto, že v dětství neviděly své matky aktivně spravovat rodinné finance.

Píšete také o finančních tajemstvích. Proč lidé své finanční chování skrývají?
Finanční tajemství jsou mnohem častější, než si myslíme. Průzkumy naznačují, že přibližně dva z pěti lidí někdy před partnerem něco zatajili – nejčastěji dluhy, skryté nákupy nebo například účtenky vyhozené ještě před vstupem do domu.

Co stojí za těmito tajnostmi?
Obvykle strach z odsouzení. Může to ale být i složitější. Někteří používají tajemství jako pasivně-agresivní reakci na emoční zklamání. Jiní si jimi vytvářejí ochrannou hranici v situaci, kdy je pro ně intimita nejistá nebo ohrožující.

Chodí za vámi jen bohatí lidé?
Vůbec ne. Pracuji s lidmi napříč celým spektrem – od velmi majetných klientů až po ty, kteří mají na účtu méně než tisíc liber. Psychická zátěž spojená s penězi nesouvisí přímo s jejich množstvím.
Někteří lidé dnes bojují s rostoucími životními náklady. Mohou vnímat problémy vašich klientů jako „luxusní“.
Tomu pohledu rozumím, ale nejde o luxusní problémy. Vidím lidi ve skutečné tísni. Někteří mají až sebevražedné myšlenky, protože si nedokážou užívat život. Jiní jsou uvězněni ve vztazích, kde jen dávají a nic nedostávají. Mnozí už vyzkoušeli koučink, knihy i finanční poradenství – vědí, co by měli dělat, ale emočně toho nejsou schopni. Terapie je pro ně často poslední možností.

Co je potřeba k vybudování zdravého vztahu k penězům?
Začíná to zvědavostí: Proč se chovám právě takto? Odkud tyto vzorce pocházejí? Potřebujeme porozumět zkušenostem, pocitům a přáním, které stojí za naším finančním chováním. Změna vyžaduje čas, ale uvědomění přináší možnost volby – a s ní větší svobodu a odpovědnost za vlastní život.

Na závěr: Mohou nám peníze přinést štěstí?
Peníze mohou zajistit komfort a zážitky, ale nevyřeší vnitřní konflikty. Jakmile jsou naplněny základní potřeby, jejich význam často přeceňujeme. Skutečné štěstí vychází ze vztahů, smyslu a pocitu, že máme svůj život ve vlastních rukou.