Existují lidé, kteří svůj život nežijí podle kalendáře, ale podle kompasu – svého vlastního. Jedním z nich je i Radovan Blažek, zkušený lídr a finanční poradce, který s noblesou kombinuje racionalitu světa investic s uměním vychutnat si život naplno.
Radovan je důkazem, že když si dobře nastavíte priority, můžete řídit veterána, podílet se na podpoře kultury, otevřít archivní Bordeaux s klientem – a přitom zůstat pokorný a soustředěný. Věří, že finanční svoboda není jen o číslech na účtu, ale o možnosti svobodné volby. A právě tu se snaží dopřát i lidem, se kterými pracuje.
Jeho příběh není o rychlém úspěchu, ale o vědomé cestě. Vidí paralely mezi životem a světem financí – v disciplíně, ve strategii i v důvěře. Radovan si dokázal vytvořit svůj vlastní svět. Svět, ve kterém má všechno smysl – každé rozhodnutí, každý klient i každé zaváhání. Protože podle něj žít podle vlastních představ znamená nejen mít na výběr, ale také vědět, proč volím právě tuto cestu.
Jezdíte veteránem, často i na dlouhé vzdálenosti. Co vás na těch autech tak fascinuje? A co vás naučila jejich „pomalejší“ filozofie o životě nebo financích?
Veteránem jezdím poměrně často. Mám Mercedes 230 CE z roku 1985 a Mitsubishi 3000 GT VR4 z roku 1992. Mercedes v létě využívám na každodenní ježdění do kanceláře i za klienty. Mitsubishi je dobový supersport laděný na výkon 400 koní – tedy spíše víkendová záležitost. Stará auta mám rád, protože mají spoustu charakteru, jsou řidičská a neobtěžují vás přemírou moderní techniky a asistenčních systémů. Když je řídíte, musíte se dokonale soustředit, jelikož vám žádnou chybu neodpustí. Jezdit veteránem je také životní styl, úcta k tradici a respekt.
Láska k vínu – dáváte přednost archivní lahvi nebo radši autentickému vinaři z Moravy? A umí být víno metaforou pro finanční plánování?
Co se vína týče, mám rád červená vína z oblasti Bordeaux a Burgundska. Preferuji současná vína v plné lahvové zralosti, tedy 10 až 15 let stará. Bílá vína mám nejraději svěží a minerální odrůdy z Rakouska a severní Itálie. Víno spojuje lidi a pomáhá navazovat nebo utužovat vztahy. Je pro mě nedílnou součástí dobrého jídla a gastronomie obecně. S klienty se často setkáváme u láhve kvalitního vína. Lze jej považovat také za okrajové téma v rámci finančního plánování, jelikož některá vína mají i investiční potenciál.
Milujete umění – obraz, který vás nejvíc zasáhl? A má umění podle vás něco společného s tím, jak se člověk staví k vlastnímu životu (a penězům)?
Umění mám rád od dětství, kdy jsem byl doma obklopen obrazy, poslouchal operu a chodil do divadla. A to mi zůstalo. Umění pouze nekonzumuji, ale jsem také aktivní mecenáš Bohemian Heritage Fund, kde potkávám stávající, ale i budoucí klienty. V rámci Swiss Life rozvíjíme v projektu Swiss Life Art komunitu klientů se vztahem k umění. Umění člověka ovlivňuje tím, že ho posouvá k něčemu, co ho přesahuje.
Má váš životní styl vliv na to, jak vás vnímají klienti? Přibližuje je to k vám – nebo spíš inspiruje?
Spíš je to o tom, že postupem času jsou naše životní styly kompatibilní. Na počátku kariéry je člověk mladý a nemá moc peněz. Pokud tvrdě pracuje, tak mu jeho finanční zázemí umožní realizovat i nákladnější životní styl, který je zároveň cestou k ještě bonitnější klientele. V mnoha oblastech mě klienti a jejich životní styl inspirují, ale jsou také oblasti, kde jsem klienty inspiroval já a pořídili si veterána nebo nějaké umělecké dílo.
Finanční svoboda – jak ji definujete vy? A v čem je pro vás osobně největší hodnota mít volbu, ne nutnost?
Finanční svobodu vnímám především jako možnost se kdykoliv svobodně rozhodnout a žít život podle vlastních představ. Jako vrchol finanční svobody vnímám možnost věnovat nemalou část finančních prostředků potřebným nebo v mém případě i na podporu kultury.
Vzpomínáte si na nějaký moment s klientem, kdy vám došlo: „Tohle není jen o číslech – tohle někomu fakt změnilo život“?
Ano, na počátku to bylo třeba nové bydlení díky hypotéce, kterou jsem klientům sjednal a v posledních letech jsou to majetkové struktury, které stabilizují současnost a budoucnost velmi majetných rodin a jejich byznysů.
Když mluvíte s lidmi o budoucnosti – jaké chyby nebo předsudky vnímáte nejčastěji? Co podle vás lidé stále nevidí?
Obecně se jedná o předsudky v oblasti penze a renty: „Na spoření mám ještě dost času“.
Kdy jste sám poprvé cítil, že máte kontrolu nad svým časem, rozhodnutími, životem? A co bylo tehdy největším přelomem?
To je těžká otázka, ale asi to byl moment, kdy jsem ve Swiss Life dosáhl na nejvyšší manažerskou kariéru.
Co by si měl klient odnést ze spolupráce s vámi – nejen v číslech, ale i v pocitu? Co chcete, aby si pamatoval?
Na počátku vztahu s klientem je to rozhodně pocit, že se jedná o profesionála s podporou velké a důvěryhodné značky. No a později, obvykle po dvou až třech letech vztahu s klientem je to stav, kdy vás klient vnímá jako parťáka, staví vás na úroveň svého právníka či kardiologa 😊. Potvrzením budiž to, že vás pozve na oslavu svýchnarozenin nebo na svou firemní párty.
