Filmová fanynka už od střední školy

Lili, na co jste se obzvláště těšila na festivalu, který se konal v srpnu?
Byla jsem velmi zvědavá na reakci diváků, a to především na promítání na náměstí Piazza Grande. Po měsících příprav mě zajímalo, jak se budou divákům líbit námi vybrané filmy.

Jaké byly vrcholy programu?
Bylo mi velkým potěšením, že korejský herec Song Kang-Ho převzal letošní ocenění Excellence Award. Je to vynikající umělec, který vždy něčím překvapí a zvládá všechny herecké polohy – ať už se jedná o humor, akci nebo drama. Jsem také pyšná na náš tematický cyklus Black Light Retrospective. Promítali jsme filmy, které natočily osoby tmavé barvy pleti v Evropě a Severní a Jižní Americe mezi lety 1919 a 2000 nebo
o takových lidech pojednávají. Na našem festivalu se chceme věnovat společenským tématům, která jsou v současnosti relevantní – v tomto případě způsob, jakým se zachází s menšinami.

Na co byste se chtěla v nadcházejících letech zaměřit?
Nechci se vydat konkrétním směrem, chci vytvořit harmonický celek složený z dílčích rozhodnutí. Mám tisíc nápadů, které bych ještě chtěla zrealizovat. Je pro mě důležité,
že mohu jednat spontánně.

V jakých zemích spatřujete zajímavý vývoj?
Portugalsko mě neustále něčím udivuje. Netočí se tam mnoho filmů, ale téměř všechny jsou kvalitní. Také na mě velmi zapůsobil indonéský film, který jsme letos představili, v němž se velmi netradičním způsobem přistupuje k časové rovině. Také mě fascinuje švýcarská kinematografie – přichází nová generace filmařů sklízejících mezinárodní uznání, mezi něž patří Basil da Cunha, Maya Kosa, Sergio da Costa a Klaudia Reynicke.

Existují stále nezávislí umělci, a to i navzdory finančnímu tlaku?
Rozhodně! V srpnu jsme se o tom v Locarnu přesvědčili. Živým důkazem byly všechny uváděné filmy, které jsou zcela jedinečné – to je něco, co je možné pouze tehdy, když mají umělci nezávislost činit vlastní rozhodnutí.

Co potřebuje režisér k tomu, aby byl úspěšný?
V závislosti na tom, kde se narodíte nebo vyrůstáte, může být obtížné začít se věnovat této profesi. Potřebujete vytrvalost. Velkou roli hraje náhoda. Protože v současnosti může natočit každý vlastní film na mobilním telefonu, jsou první krůčky daleko snadnější. Prakticky každý začíná stejně: nejprve natočí film se svými přáteli a pak to přeroste v něco většího.

Jak jste se dostala profesně k filmu?
V 17 letech jsem objevila svoji vášeň na střední škole. V roce 1995 bylo sté výročí vzniku kinematografie, takže se ve Francii konaly speciální workshopy pro školy. Se svými spolužáky jsme nejdříve zhlédli spoustu filmů a pak jsme se pustili do natáčení vlastních.
Po dokončení studia jsem nejprve asistovala na řadě natáčení. Jako spousta ostatních jsem neztratila zápal pro film. Někteří z mých spolužáků se dodnes pohybují ve filmové branži.

Měla jste v dětství oblíbený film?
Se svým bratrem a bratranci a sestřenicemi jsme se u mých prarodičů pořád dokola dívali na tři stejné filmy: Za zvuků hudby, Malý lord Fauntleroy a 3 Godfathers režiséra Johna Forda.

Co pro Vás znamená nezávislost?
Že svůj život utvářím podle svého. Dělala jsem to tak vždy.