„Je důležité být optimistický”

I když nemáte žádnou akademickou průpravu, stala jste se jednou z nejvlivnějších badatelek světa v oblasti primátů. Kde jste brala odvahu jít si svou vlastní cestou?
Měla jsem to velké štěstí, že jsem měla velmi podporující matku. Když mi bylo 10 let, to je ve věku, kdy jsem již měla přečteno mnoho knih o zvířatech (z knihovny, protože jsme měli málo peněz a právě zuřila 2. světová válka), rozhodla jsem se, že až dospěju, pojedu do Afriky, budu zde žít s divokými zvířaty a budu o nich psát knihy. Všichni se mi vysmívali - jak to chci asi udělat? Afrika byla daleko, dostat se tam stálo hodně peněz - a já byla "jen dívka". Říkali mi, abych snila o věcech, kterých můžu reálně dosáhnout. Ne tak ale moje matka. Ta mi prostě řekla, že pokud je to to, co opravdu chci dělat, pak musím velmi tvrdě pracovat, a poté to můžu také skutečně dokázat, že musím využít všechny příležitosti - a nevzdávat se.

Její rada byla evidentně správná.
Tohle jsem řekla už tisícům mladých lidí. Přála bych si, aby byla maminka naživu a aby slyšela to, co mi už hodně lidí řeklo: „Jane, díky vám! Naučila jste mě, že protože jste to dokázala, já to můžu dokázat taky". Moje matka mě taky učila, že když s někým nesouhlasím, pak bych mu měla nejdříve naslouchat, abych porozuměla, proč uvažuje právě tímto způsobem a možná, že mi řekne něco, co mě přinutí, abych znovu promyslela svůj názor. Ale pokud bych si i po vyslechnutí jeho názoru stále myslela, že mám pravdu, pak bych měla jednat podle svého přesvědčení. Za svůj úspěch vděčím hodně své moudré matce.

Váš výzkum ukázal - na rozdíl od názorů v té době běžných - že šimpanzi mají vlastní inteligenci a též poměrně složité cítění.
Jak jsem vypozorovala při svém pobytu mezi šimpanzi, jsou to velmi různorodé osobnosti. Viděla jsem, jak snadno reagují na podněty, jak mohou být chytří a odvážní. Pozorovala jsem, jak prožívají smutek, jakou vyjadřují starostlivost jeden o druhého a s jakou brutalitou umí bojovat. Viděla jsem také, jak se láskyplně objímají a líbají. Viděla jsem jejich chování podobné tomu lidskému.

A přesto uznávaní vědci výsledky vašeho výzkumu nejdříve odmítli.
Říkali mi, že jsem dělala všechno špatně. Že to bylo nevědecké. Že nemohu šimpanzům připisovat lidské charakteristiky, vnímání a intelekt.

Co to obnáší být takovou průkopnicí, jakou jste vy?
Nejdůležitější je odhodlání uspět. A trpělivost, protože úspěch nepřichází vždy rychle. Jsem také tvrdohlavý člověk - pokud je to to správné slovo. Nevzdávám se jen tak lehce. Jsem připravená setrvat na svém názoru a nenechat se zastrašit. Někteří by to mohli nazvat odvahou. Myslím, že je důležité být optimistický, protože bez naděje se člověk stává apatickým a vzdává to.

Co pro vás znamená život podle vlastních představ?
To nejlépe vystihuje citát Shakespeara: “Milý Brute, chyba není ve hvězdách, ale v nás samotných, kteří jsme pod nimi." Jsme zodpovědní za svůj vlastní osud. Člověk musí věřit sám v sebe.

Jak důležitý je život podle vlastních představ pro šimpanze?
Je možné pozorovat, že někteří samci jsou vysoce motivováni, více než ostatní, k tomu, aby dosáhli v samčí hierarchii vysoké pozice. A je zajímavé, že jsou to často ti, kteří měli podporující matku, když byli malí! Většina jich v určitém bodě vyzve výše postaveného jedince. Když následuje boj a mladý samec se zraní, může se v této chvíli svých ambicí vzdát. Ale někteří se prostě nevzdají.

Je vám již téměř 85 let a jste stále velmi aktivní. Jaké je tajemství dlouhého života?
Velký podíl má genetika. Moje babička žila do 98 let, moje matka do 96 let a můj otec se dožil 97 let. A dokonce i můj strýc dosáhl věku 88 let navzdory problémům s alkoholem a prodělanému srdečnímu infarktu. Po svém otci jsem zdědila silnou konstituci. Od mého věku, kdy mi bylo něco málo přes 20 let, jsem vegetariánkou. Je to od té doby, kdy jsem poznala průmyslové zemědělství.

Co je smyslem života?
Pro každého člověka je to něco jiného. Pro mě je můj život výzva. Je to, jako bych měla poslání – zvýšit povědomí o škodách, které způsobujeme naší planetě, a dávat lidem naději. To je také důvod, proč jsem začala s naším programem pro mladé, který se nazývá Roots & Shoots. Nyní ve více než 50 zemích existuji skupiny všech věkových kategorií (od školek až po univerzity) a všechny pracují na projektech podle své vlastní volby, aby svět učinily lepším pro lidi, zvířata i životní prostředí. Každý jedinec má v tomto životě přidělenou roli, kterou má hrát. Každý člověk má nějaký vliv, a to každý den. Společně můžeme změnit svět, dříve než bude příliš pozdě.

Obrázky: Michael Neugebauer; The Jane Goodall Institute / Michael Cox; Vincent Calmel