Ulrich Walter: «Nevědomost produkuje strach»

Snil jste o tom, že se stanete astronautem již v dětství?
To ne. Ne proto, že by mě to nezajímalo. Ale vyrůstal jsem v šedesátých letech a tehdy byly lety do vesmíru záležitostí především Američanů a Rusů. Němci s tím neměli vůbec nic společného. Mám rád vědu a vždycky jsem se chtěl stát fyzikem. Pak jsem v televizi zachytil informaci, že Německo hledá vědecké astronauty a bylo rozhodnuto. Nic lepšího, než dělat vědu ve vesmíru není, a tak jsem se hned přihlásil.

V dubnu 1993 jste vyrazil na desetidenní vesmírnou misi. Na co z této výjimečné cesty vzpomínáte nejraději?
Největší dojem ve mně zanechaly tři věci. První je samotný start. Neuvěřitelný  pocit, když během pouhých 8 minut zrychlíte na 28 000 kilometrů za hodinu. A pak za 90 minut jednou obletíte Zemi. Dalším vrcholem byl pohled na naši planetu z vesmíru. A konečně třetím vrcholem byl pocit beztíže, který na zemi nezažijete. Může to vypadat, jako výlet snů. Je potřeba však zdůraznit, že toto vesmírné dobrodružství s sebou neslo obrovské množství práce.

Když vidím Vaše nadšení, vypadá to, že byste letěl znovu…
To máte pravdu. Pokud byste pro mě měli letenku, letěl bych tam znovu a hned (smích). Využil bych každé příležitosti vrátit se tam.

Na palubě bylo robotické rameno, s nímž jste provedl první robotický experiment ve vesmíru. Co taková robotická ruka v té době dokázala?
Tehdy to bylo něco zcela unikátního. Šlo především o to, aby astronauti nemuseli sami vystupovat do vesmíru a provádět složité činnosti mimo vozidlo. Robotická ruka se ovládala zevnitř a nebylo nutné opouštět prostor vesmírné lodi. Aktuálně se tato metoda používá na vesmírných stanicích běžně, ale tehdy to bylo zcela průlomové.  Robotická ruka se dnes používá i v průmyslu, což je další vývoj a komercializace původního konceptu.

Na Univerzitě v Mnichově se aktivně věnujete výzkumu "servisní robotiky". Co to přesně znamená?
Servisní roboti pracují jinak než běžní roboti. Běžný robot, používaný například v automobilové výrobě, vykonává stejný pohyb s přesností na desetinu milimetru. To mu umožňuje nastavovat svařovací body s extrémní přesností. Pokud se však tomuto robotu postavíte do cesty, stává se nebezpečným. Nemůže uhnout nebo jakkoli reagovat na neplánované situace. Naopak servisní roboti tuto schopnost mají. Představte si servisního robota, který balí online nákupy do krabic. Je zřejmé, že musí se sklem zacházet jinak než třeba s oblečením.  Jsou přizpůsobiví, a to jim umožňuje interagovat s lidmi. Rozpoznají, že se dotkli člověka a okamžitě se přestávají hýbat.

Napadlo by Vás před 30 lety, že servisní robotika bude dnes na takové úrovni?
Servisní roboti pracují jinak než běžní roboti. Běžný robot, používaný například v automobilové výrobě, vykonává stejný pohyb s přesností na desetinu milimetru. To mu umožňuje nastavovat svařovací body s extrémní přesností. Pokud se však tomuto robotu postavíte do cesty, stává se nebezpečným. Nemůže uhnout nebo jakkoli reagovat na neplánované situace. Naopak servisní roboti tuto schopnost mají. Představte si servisního robota, který balí online nákupy do krabic. Je zřejmé, že musí se sklem zacházet jinak než třeba s oblečením.  Jsou přizpůsobiví, a to jim umožňuje interagovat s lidmi. Rozpoznají, že se dotkli člověka a okamžitě se přestávají hýbat.

Robotika a umělá inteligence se v běžné mluvě často používají jako zaměnitelné pojmy. Jak vysvětlíte rozdíl laikům?
Robot sám o sobě je stejně hloupý jako cokoli jiného. Umí se pohybovat, ale neví jak. Příkaz je dán někde ve výkonném počítači. Umělá inteligence je někde úplně jinde. Aktuálně jsme ve fázi vývoje, kde se snažíme zabudovat umělou inteligenci do samotného robota. Problém je v tom, že současné počítače zabírají spoustu místa a spotřebovávají ohromné množství energie. Prostě je nelze umístit do malé hlavy, jak je tomu u lidí. Lidský mozek je zkrátka mnohem výkonnější.

Jak definujete umělou inteligenci? Čím se liší od lidské inteligence?
My odborníci raději hovoříme o "strojové inteligenci", což naznačuje, že k lidské inteligenci máme ještě daleko. Umělá inteligence se snaží napodobit tu lidskou ve všech jejích aspektech. Ta však zahrnuje mnohem více, než jen logickou a matematickou inteligenci. Hovoříme tady zároveň o sociální, prostorové a pohybové inteligenci. A k těmto dalším má umělá inteligence ještě světelné roky daleko.

Přesto mezi lidmi stále panuje velká skepse či dokonce strach z umělé inteligence…
Je to pravda, veřejnost se umělé inteligence velmi bojí, protože jí nerozumí. Já osobně rád přirovnávám umělou inteligenci k elektřině. Od začátku života se učíme nesahat do zásuvky. Ale jakmile pochopíme, jak zásuvka funguje, tak víme, že do ní sáhnout můžeme. Jen je nutné vědět, kam můžeme sáhnout. S umělou inteligencí to funguje stejně.  Pokud pochopíte, kde jsou hranice AI, jak funguje a jak reaguje, pak je to jednoduché. Zároveň musíte vědět, kdy můžete AI věřit a kdy Vám lže. Dokud tomu nerozumíte, máte strach. Nevědomost a neznalost zkrátka vytváří strach.

Kde vidíte největší potenciál umělé inteligence pro firmy?
AI se pro firmy dokonale hodí, protože každá z nich má svou specifickou oblast, která vyžaduje určitou úroveň odbornosti. Tuto odbornost lze optimálně implementovat do AI. Stačí, když vlastní systém AI nakrmíte znalostmi a vycvičíte ho. To vyžaduje extrémně výkonný počítač a spoustu času na trénink. Pokud se pak používá vlastní ChatGPT se znalostmi specifickými pro danou společnost, velmi to pomáhá.

Kolik AI a robotiky bychom u vás doma našli?
S ChatGPT si povídám každý den. Pokud potřebuji nějaké informace, ChatGPT mi opravdu pomůže. Stačí položit rychlou otázku a hned na ni dostanu odpověď.

Takže nejde o žádného luxusního rob    ota, který vám přinese noviny nebo kávu?
Ne, to stále ještě rád dělám sám (smích). Ale možná budu někdy takovou pomoc potřebovat.