Kapitán Chemo bojuje na naší straně. Jak animovaný seriál učí děti nebát se rakoviny

Nemoc bez metafory nejde vysvětlit

Na dětském onkologickém oddělení podle Podzimek často není čas věci dopodrobna vysvětlovat – a tak to musí zvládnout příběh, který nemoc přibližuje skrze metafory srozumitelné dětem. Typickým příkladem je postava kapitána Chema – námořníka, který v těle pacienta bojuje s "větším strašákem". Je to podle autorky velmi specifická a pro dítě děsivá součást léčby se spoustou nepříjemných vedlejších účinků, ale zároveň spojenec v boji s nemocí. Stejnou logikou funguje i vysvětlení ztráty vlasů, kolem které vznikl i název pilotního dílu: chemoterapie sice zasahuje nemocné buňky, ale občas "trefí" i vlásek, který se pak pustí.

Cílem není nemoc jen glosovat, ale otevřít i komunikaci mezi pacientem a jeho okolím. Podle Podzimek se rodiny a kamarádi nemocných dětí často ocitají v jakési bublině – chtějí s dítětem mluvit, ale nevědí jak, a ono se tak ocitá v izolaci, do které nikdo moc nechce. Seriál proto necílí jen na malé pacienty, ale i na jejich sourozence, spolužáky a rodiče, kteří najednou musí zvládat slovník, jaký běžně nepotřebují.

Odbornou stránku scénářů má na starosti tým kolem onkoložky Lucie Hrdličkové, dřívější lékařky Podzimek, a garanci projektu poskytuje Evropská společnost pro dětskou onkologii (SIOP Europe) i Klinika dětské hematologie a onkologie pražské FN Motol. Hlavní postavy seriálu, kluk Tobiáš a holka Ema, se v ději setkávají v nemocnici a společně čelí nemoci – kreslený svět se přitom prolíná s hranými scénami lékařů a rodičů, díky čemuž má seriál blíž k realitě než klasická animovaná pohádka.

Ocenění z Tokia i Stuttgartu

Pilotní díl „A co moje vlasy?“ letos posbíral ocenění na několika významných festivalech. V Tokiu na Short Shorts Film Festival & Asia získal Shibuya Diversity Award – cenu udělovanou snímkům, které téma zpracovávají citlivě a s respektem k rozmanitosti; porota o díle mluvila jako o filmu o odvážných dětech a statečných srdcích, kde síla není otázkou vzhledu. Ve Stuttgartu na Internationales Trickfilm-Festival díl získal zvláštní uznání dětské poroty v soutěži Tricks for Kids – ocenění o to cennější, že o něm rozhodovaly přímo děti jako diváci. A doma na Anifilmu si Plešouni odnesli hlavní cenu za nejlepší český seriál v soutěži Český obzor, kterou rozhoduje Rada pro animovaný film složená z profesionálů z oboru.

Napříč všemi třemi porotami se opakuje stejný důvod ocenění: seriál dokáže těžké téma zpracovat tak, aby nepůsobilo odstrašujícím ani přeslazeným dojmem, a přitom zůstalo srozumitelné dětem, které samy ničím podobným neprocházejí. V praxi to znamená roky konzultací s lékaři, testování scénářů na skutečných pacientech a hledání vizuálních metafor, které fungují napříč kulturami – ne náhodou o seriál projevily zájem festivaly na třech kontinentech.

Proč na tom vůbec záleží

V Česku každý rok onemocní zhoubným nádorem zhruba tři až čtyři sta dětí. Naprostou většinu z nich se dnes daří vyléčit – míra úspěšnosti léčby se pohybuje kolem 85 procent, což je oproti šedesátým letům minulého století, kdy nemoc přežívala jen malá část pacientů – podle dobových pramenů šlo řádově o jednotky až nižší desítky procent –, zásadní posun. I proto se dnes pozornost čím dál víc přesouvá i k tomu, jak dětem a jejich rodinám léčbu — často trvající měsíce až roky — usnadnit po psychické stránce.

K seriálu proto od začátku patří i plán na doprovodnou aplikaci a elektronický deník pro malé pacienty. Během léčby totiž děti společně s rodiči musí lékařům hlásit řadu na první pohled banálních údajů – kolik toho vypily, snědly nebo kolikrát zvracely – a právě tahle data jsou pro průběh léčby klíčová. Aplikace má vznikat rovnou v české i anglické verzi, aby ji mohly používat rodiny mimo Česko, a doplňovat tak samotný seriál o praktický nástroj pro každý den v nemocnici.

Jak seriál vznikal

První epizodu Plešounů se podařilo natočit díky crowdfundingové kampani na portálu Donio, kde se vybralo přes dva miliony korun – část prostředků později doplnily i firemní a nadační dary. Vznik pilotního dílu provázela spolupráce výtvarnice s produkční společností OLD&RICH; za projektem dnes stojí nezisková organizace Plešouni, z. ú. Třináctidílná řada, na kterou tvůrci navazují, má podle plánu doprovázet děti krok po kroku celou léčbou – od diagnózy přes chemoterapii až po návrat domů.

Jedním z dárců, kteří na vznik dalších dílů a fungování projektu přispívají prostřednictvím Charitativního konta Swiss Life, je i společnost Swiss Life Select, která se zároveň stala patronem dvou animovaných postav – Mámy Ester a Táty Vincenta. Rodiče jsou pro nemocné dítě během léčby jednou z nejdůležitějších opor, a právě proto padla volba na tyto dvě postavy, jejichž příběhy mají dodávat odvahu nejen malým pacientům, ale i jejich rodinám.

Charitativní konto Swiss Life funguje od roku 2005 a za více než dvacet let své existence podpořilo desítky veřejně prospěšných projektů částkou přesahující 21 milionů korun. Plešouni jsou jedním z nich – projektem, který dětem s onkologickým onemocněním i jejich blízkým pomáhá lépe se orientovat v náročném období léčby.