V šestnácti letech se Eliška Soffer Podzimek ocitla na onkologickém oddělení jako pacientka. O roky později se tam vrací jako tvůrkyně – a jak sama říká, prostředí, které bývá spojováno hlavně se strachem, jí dnes dodává energii. Z té zkušenosti vznikl animovaný seriál Plešouni, který má dětem s nádorovým onemocněním a jejich okolí pomoct pochopit, co se s nimi během léčby děje.

Tato stránka vyžaduje přijímání souborů cookie. Nastavení cookies

Nemoc bez metafory nejde vysvětlit

Na dětském onkologickém oddělení podle Podzimek často není čas věci dopodrobna vysvětlovat – a tak to musí zvládnout příběh, který nemoc přibližuje skrze metafory srozumitelné dětem. Typickým příkladem je postava kapitána Chema – námořníka, který v těle pacienta bojuje s "větším strašákem". Je to podle autorky velmi specifická a pro dítě děsivá součást léčby se spoustou nepříjemných vedlejších účinků, ale zároveň spojenec v boji s nemocí. Stejnou logikou funguje i vysvětlení ztráty vlasů, kolem které vznikl i název pilotního dílu: chemoterapie sice zasahuje nemocné buňky, ale občas "trefí" i vlásek, který se pak pustí.

Cílem není nemoc jen glosovat, ale otevřít i komunikaci mezi pacientem a jeho okolím. Podle Podzimek se rodiny a kamarádi nemocných dětí často ocitají v jakési bublině – chtějí s dítětem mluvit, ale nevědí jak, a ono se tak ocitá v izolaci, do které nikdo moc nechce. Seriál proto necílí jen na malé pacienty, ale i na jejich sourozence, spolužáky a rodiče, kteří najednou musí zvládat slovník, jaký běžně nepotřebují.

Odbornou stránku scénářů má na starosti tým kolem onkoložky Lucie Hrdličkové, dřívější lékařky Podzimek, a garanci projektu poskytuje Evropská společnost pro dětskou onkologii (SIOP Europe) i Klinika dětské hematologie a onkologie pražské FN Motol. Hlavní postavy seriálu, kluk Tobiáš a holka Ema, se v ději setkávají v nemocnici a společně čelí nemoci – kreslený svět se přitom prolíná s hranými scénami lékařů a rodičů, díky čemuž má seriál blíž k realitě než klasická animovaná pohádka.

Ocenění z Tokia i Stuttgartu

Pilotní díl „A co moje vlasy?“ letos posbíral ocenění na několika významných festivalech. V Tokiu na Short Shorts Film Festival & Asia získal Shibuya Diversity Award – cenu udělovanou snímkům, které téma zpracovávají citlivě a s respektem k rozmanitosti; porota o díle mluvila jako o filmu o odvážných dětech a statečných srdcích, kde síla není otázkou vzhledu. Ve Stuttgartu na Internationales Trickfilm-Festival díl získal zvláštní uznání dětské poroty v soutěži Tricks for Kids – ocenění o to cennější, že o něm rozhodovaly přímo děti jako diváci. A doma na Anifilmu si Plešouni odnesli hlavní cenu za nejlepší český seriál v soutěži Český obzor, kterou rozhoduje Rada pro animovaný film složená z profesionálů z oboru.

Napříč všemi třemi porotami se opakuje stejný důvod ocenění: seriál dokáže těžké téma zpracovat tak, aby nepůsobilo odstrašujícím ani přeslazeným dojmem, a přitom zůstalo srozumitelné dětem, které samy ničím podobným neprocházejí. V praxi to znamená roky konzultací s lékaři, testování scénářů na skutečných pacientech a hledání vizuálních metafor, které fungují napříč kulturami – ne náhodou o seriál projevily zájem festivaly na třech kontinentech.

Proč na tom vůbec záleží

V Česku každý rok onemocní zhoubným nádorem zhruba tři až čtyři sta dětí. Naprostou většinu z nich se dnes daří vyléčit – míra úspěšnosti léčby se pohybuje kolem 85 procent, což je oproti šedesátým letům minulého století, kdy nemoc přežívala jen malá část pacientů – podle dobových pramenů šlo řádově o jednotky až nižší desítky procent –, zásadní posun. I proto se dnes pozornost čím dál víc přesouvá i k tomu, jak dětem a jejich rodinám léčbu — často trvající měsíce až roky — usnadnit po psychické stránce.

K seriálu proto od začátku patří i plán na doprovodnou aplikaci a elektronický deník pro malé pacienty. Během léčby totiž děti společně s rodiči musí lékařům hlásit řadu na první pohled banálních údajů – kolik toho vypily, snědly nebo kolikrát zvracely – a právě tahle data jsou pro průběh léčby klíčová. Aplikace má vznikat rovnou v české i anglické verzi, aby ji mohly používat rodiny mimo Česko, a doplňovat tak samotný seriál o praktický nástroj pro každý den v nemocnici.

Jak seriál vznikal

První epizodu Plešounů se podařilo natočit díky crowdfundingové kampani na portálu Donio, kde se vybralo přes dva miliony korun – část prostředků později doplnily i firemní a nadační dary. Vznik pilotního dílu provázela spolupráce výtvarnice s produkční společností OLD&RICH; za projektem dnes stojí nezisková organizace Plešouni, z. ú. Třináctidílná řada, na kterou tvůrci navazují, má podle plánu doprovázet děti krok po kroku celou léčbou – od diagnózy přes chemoterapii až po návrat domů.

Jedním z dárců, kteří na vznik dalších dílů a fungování projektu přispívají prostřednictvím Charitativního konta Swiss Life, je i společnost Swiss Life Select, která se zároveň stala patronem dvou animovaných postav – Mámy Ester a Táty Vincenta. Rodiče jsou pro nemocné dítě během léčby jednou z nejdůležitějších opor, a právě proto padla volba na tyto dvě postavy, jejichž příběhy mají dodávat odvahu nejen malým pacientům, ale i jejich rodinám.

Charitativní konto Swiss Life funguje od roku 2005 a za více než dvacet let své existence podpořilo desítky veřejně prospěšných projektů částkou přesahující 21 milionů korun. Plešouni jsou jedním z nich – projektem, který dětem s onkologickým onemocněním i jejich blízkým pomáhá lépe se orientovat v náročném období léčby.

 

Plešouni

Zajímají vás detaily projektu? Klikněte na tlačítko zobrazit podrobnosti a dozvíte se více.

SLS_SWISS MADE_082026

Dvě slova, která smí nosit jen málokdo: co se skrývá za nápisem "Swiss made"

Na ciferníku hodinek zabírá pár milimetrů. Na krabičce od čokolády jen malý řádek pod logem. A přesto je to jedno z nejpřísněji hlídaných slov na světě. "Swiss made" není reklamní slogan, který si firma jednoduše připíše, protože sídlí v Curychu nebo Ženevě. Je to právně definované označení, o které se švýcarský stát stará se stejnou pečlivostí, s jakou jeho hodináři sestavují strojky – a jeho zneužití se dá dokonce žalovat u soudu.

Číst více
SLS_Co prodava nemovitost_082026

První dojem prodává. Cena už jen potvrzuje rozhodnutí.

Když lidé hledají nový domov, bývají přesvědčeni, že rozhodnou především fakta – cena, lokalita, dispozice, technický stav nebo měsíční náklady. To všechno je důležité. O tom, zda si ale dokážou představit život právě na tomto místě, často rozhodne něco úplně jiného.

Číst více
SLS_Svycarsko_kryty_082026

Švýcarsko je připraveno na plán B – ukrytý v podzemí

Představte si stát, kde má každý obyvatel svoje soukromé místo v podzemí – i když ho nikdy nevyužije. Zní to jako začátek dystopické novely, ale je to jen běžné úterý ve Švýcarsku. Země má kapacitu krytů pokrývající přes 100 % populace – tedy víc míst k úkrytu, než má obyvatel. Nikde jinde na světě nenajdete nic podobného. A skoro nikdo o tom neví, protože to není věc, kterou byste čekali na pohlednici vedle horských jezer.

Číst více