Dean Schneider: „Seberealizace je vášeň“

Když vám bylo 24 let, vzdal jste se finančně-poradenské společnosti se 45 zaměstnanci, abyste vytvořil rezervaci divoké zvěře v jihoafrické buši. Jak k tomu došlo?
Svět zvířat mě fascinoval už od malička. Vždy jsme měli doma spoustu domácích zvířátek a když mi bylo šest let, sledoval jsem programy o divoké přírodě legendárního „Lovce krokodýlů“ Steva Irwina. Divoká zvířata mě okouzlila - ať už velká nebo malá, neškodná nebo nebezpečná.

Ale nestal jste se veterinářem ani ošetřovatelem v ZOO. Byl jste se finančním poradcem.
Ano. Hnaly mě peníze. Založil jsem si vlastní firmu. Založil jsem si vlastní firmu. Dosáhl jsem všeho, po čem lidé v moderní společnosti touží: úspěchu, kariéry, peněz – dokonce i Ferrari a Maserati. Ale nadšení brzy vyprchalo a tak jsem hledal něco, co by mě osobně naplňovalo.

Dle průzkumu skupiny Swiss Life, většina lidí sní o tom, že bude žít život podle vlastních představ.  Kde jste našel odvahu žít svůj sen Vy?
Seberealizace je vlastně vášeň. To, co ve mně probudilo vášeň, byla služební cesta do Jižní Afriky. Tam jsem poprvé viděl divoká zvířata zblízka. Když jsem se poprvé dotkl lva, stalo se něco, co neumím slovy popsat. Během letu zpět do betonové džungle v Curychu jsem se cítil nesvůj a najednou jsem měl slzy v očích. Uvědomil jsem si, že život mám jen jeden. Že chci využít čas tím nejlepším možným způsobem a že chci vložit energii do něčeho, čemu opravdu věřím. O dva roky později jsem se vzdal života ve Švýcarsku a založil jsem vlastní divokou rezervaci v Jižní Africe.

Jak zareagovali lidé kolem vás?
Byli zmateni. Ale samozřejmě teď, když vše dobře dopadlo, to každý věděl už na začátku (smích).

Od roku 2017 žijete ve své rezervaci „Hakuna Mipaka Oasis“ s několika tisíci zvířat včetně impal, kudu, zeber, hyen, hadů a velkých kočkovitých šelem. Je možné navázat sociální kontakt se všemi zvířaty?
Existují druhy, s nimiž je to velmi obtížné. V zásadě zvířata, která jsou lovena, jako například surikaty, jsou více nervózní než lovci. Ale i mezi lovci jsou velké rozdíly. Leopardi nebo samice geparda jsou velmi samotářská zvířata. Bližší vztahy lze navázat se zvířaty, která žijí ve společenstvích, jako jsou například opice, hyeny či lvi. Avšak sociální chování hyen je mnohem složitější než chování lvů. Těžko si někdo dovolí vyrušovat krále zvířat.

Jak jste se naučil komunikovat se šesti lvy, které máte ve své rezervaci?
Na to neexistuje žádná příručka, učíte se to za pochodu. Pozoroval jsem lvy a naučil jsem se řeč jejich těla. Mám s nimi něco, čemu já říkám vztah zvíře-zvíře. Komunikuji a chovám se jako oni. Nechovám se jako člověk. Abych je pozdravil, kleknu si na kolena a přitisknu si svou hlavu k té jejich.

Co jste pro lvy - přítel, táta nebo vůdce?
Role vůdce přísluší nejsilnějšímu lvu a tím je Dexter. Když byli lvi malí, byl jsem spíš otec, teď mě už pravděpodobně považují za bratra. Ale stále se ke mně nechovají úplně stejně jako ke svému vlastnímu druhu. Například při boji používají pouze 50 % své síly a jejich drápy zůstávají naštěstí většinou zatažené.

Některá vaše virální videa doslova vyrážejí dech. Například to, ve kterém na vás skočí 200kilový lev. Jak reagujete v rizikových situacích?
Občas mě chtějí lvi jen otestovat, aby zjistili, jak daleko zajdu. Nebo jestli mě vtáhnou do boje. Ale obvykle je nebezpečí zjevné, protože lvi stále komunikují – každým zvukem, každým gestem a každým pohledem. V závislosti na situaci buď uteču, nebo zvukem signalizuji, že zašli příliš daleko. Ale někdy se musím bránit i fyzicky, že jim dám facku, nebo je odstrčím.

Váš vzor z dětství, Steve Irwin, zemřel v roce 2006 poté, co ho při natáčení pod vodou bodla trnucha přímo do srdce. Nosíte zbraň pro případ nouze?
Ne, proč bych měl? Pokud by mě chtěli zabít, i tak by se to stalo příliš rychle. A nedá se to moc srovnávat: Steve nepatřil do rodiny rejnoků, ale já jsem člen smečky. Moje zvířata by mě nikdy bezdůvodně nenapadla. Pokud by se to stalo a lvi by mě zabili, byla by to moje vina - protože jsem je neposlouchal nebo jsem nesprávně interpretoval jejich signály.

Vaše fascinující fotografie a videa jsou hitem na sociálních sítích. Na Instagramu máte dokonce více sledovatelů než Roger Federer. Jak si to vysvětlujete?
Jsem autentický, ukazuji svůj skutečný život, ne hraní. Jsem mladý a nesnažím se působit příliš vážně či výchovně. Pro mě je to jen o dosažení rovnováhy mezi zábavou a sdílením znalostí. Neukazuji jen videa s mazlením, ale i krmení, když lvi sežerou celou zebru. Snažím se lidi vzdělávat o zvířatech a jejich schopnostech, zvyšuji povědomí lidí o vymírajících druzích i o podmínkách, v jakých zvířata žijí. Abych oslovil ještě větší publikum, momentálně produkuji mini-sérii o svém životě.

Nedávno jste byla hostem slavné americké talkshow Ellen DeGeneres, která vám věnovala šek na 10 tisíc dolarů.
Bylo to skvělé, ale můj život to nezměnilo. Je naivní si myslet, že vás mohou proslavit jiné celebrity. Dobrý obsah je mnohem důležitější. S dobrým videem můžu přes noc získat i 40 tisíc nových sledujících.

Je rezervace financována výlučně prostřednictvím sociálních sítí?
Ne. Na Instagramu nevydělám ani cent, protože nedělám obchody se značkami, jako influenceři. Na kanálu YouTube vydělávám několik tisíc franků měsíčně v závislosti na počtu kliknutí. Ale mým hlavním zdrojem příjmu na krmivo pro zvířata a na mzdy 14 zaměstnanců jsou dary. Bohužel v současnosti pociťujeme důsledky pandemie, protože lidé mají méně peněz nazbyt.

Tak proč nenabízíte safari?
Protože těchto 400 hektarů půdy patří jen zvířatům. Je to oáza, která jim poskytuje krásný domov na celý život. Část rezervace je určena pro zvířata narozená v zajetí, která jsme vysvobodili z hrozných podmínek. Zbytek pozemku je pro volně žijící zvířata.

Co říkáte na kritiku, že „humanizujete“ svá zvířata?
Kritici se vždy najdou, zvláště na internetu. Ale mám podezření, že většina z nich se ještě nikdy nesetkala se lvem. Namísto toho, abych odpověděl na tato směšná obvinění, raději věnuji svůj čas a energii svému poslání.

Jak vás změnil život mezi zvířaty?
Od doby, kdy trávím tolik času venku, se cítím zdravěji. Potřebuji mnohem méně spánku, protože jsem duševně i fyzicky ve svém živlu a konečně dělám něco, čemu věřím. A v neposlední řadě mě život se zvířaty naučil vidět lidi jejich očima. Přijmout je takové, jací jsou – ne takové, jaké bych je chtěl mít.
---
Rezervace „Hakuna Mipaka Oasis“ je financována Nadací Deana Schneidera. Jejím cílem je zdůraznit důležitost zdravého ekosystému a zvýšit povědomí o přírodě a divočině. Více informací na možnost přispět naleznete ZDE .

Autor všech fotografií: Dean Schneider